Už u posledního pseudočlánečku bylo jasné, že jsme se plácali s novou kuchyní. Nafotila jsem toho víc, protože jsem nemohla nevyužít igelit, jehož účelem bylo chránit zbytek bytečku od hord a hord vlezlého prachu.

S kuchyní jsme se už obstojně sžili. A čas utíká, a tady je mrtvo. Ale bude lépe ♥. Není to totiž kvůli tomu, že bych byla bez motivace, nebo matroše. Mnohem víc kreslím a tvořím, fotím a hlavně prakticky veškerý volný čas trávím kreativní prací. Mám i nový obraz, ale bohužel je to hnus a musím ho celý přemalovat. Za těch pár měsíců už to jsou hordy a hordy a já se těším, jak se s tím poperem. Vdechnout nový život stařičkému pivovaru, který je dlouho zanedbaný a k tomu stačil jeden hamižný blbec, aby pošramotil jeho pověst, to holt není lusknutím prstu. A tak makáme dál.

Jen tak si házet vlasama (byly plný prachu a zmaštěný, v podstatě se jednalo o samofackování)
Najdi bradavku.

Aby to nebylo takový suchý, tak přidám ještě pár drobností…ať v tom pak nemám zase nestravitelný bordel.

Šoumen, je uzlovina na okraj.
Zoufalství…
Pokračující zoufalství…
No, diskokouli doma nemáme, ale hodí se do konceptu :D.

A na závěr jeden jeden zamračený černobílý film z lomopříručáku, ať mi neleží v šuplíku do konce světa…

Kluci
Piano
Žárovka
Hrneček
Kino 64 u Hradeb
Něco se pokazilo 😀
Labutě
Kinosál ve tmě
Poslední sbohem kuchyňce…
Struny na neby

Tak se zatim mějte. Možná ještě tenhle kalendářní rok se budu moct pochlubit prosluněnými i fotkami jara a léta, kreativní prací, nebo obrazem, kterej jsem podělala a doufám že ho napravím. Chudák. A definitivně na rozloučenou, politické šťouchnutí…

Pac & Pěstí Metteorwa

Měli jsme teď hordy a hordy opruzů. Comp opět polomrtvý, jarní bláto a prach a rekonstrukce kuchyně. Díry, vlhko, omítka, štuk a zase ten prach. Ale je to skoro za náma. Už jen obklady a to bude asi zase o level výš. Ale to dáme. Musíme. A protože se mi naskytla vzácná příležitost využít jen „velmi dočasný“ kout vybízející k cvaku, nešlo toho nevyužít.

Náš plesnivý genius loci je nenávratně pryč, prostě legendární erár pseudokuchyně musela po více než třiceti letech už opravdu pryč – jednoduše řečeno, i přes všechno to kouzlo, už mě fakt srala. Ovšem s novou se sžíváme vcelku dobře. A aspoň jsem si po spoustě let opět cvakla svůj starej styl, jako kdysi dávno, s mým prvním digikompatíkem. Už jsem fakt byla skoro bez hlavy a teď pomalu montuju zpátky a zprovozňuju. Bude to fajn.

Bez hlavy

Přivoňte si k šeříku, je to boží jarní fet.

Pac & Pěstí Metteorwa

Zdravíčko. Dlouho jsme se neviděli což? Jo, neni to vtipný a já jsem jenom líná. Ale touha cpát někomu svoje fotečky vždy nakonec zvítězí, a že jich je. Léto bylo krásné, trochu hektické a svatební a přelom srpen/září nám vyplnila svatební cesta po Balkáně. Balkán je boží. Brdy a Balkán, stará, prastará láska k nové. Mně se vlastně líbí skoro všude, kam se vrtnem, všude se dá něco najít. Kromě Maďarska. Maďarsko je velký špatný, sorry jako. Už podruhé nás Maďarsko sralo. Škoda, až je mi ho skoro líto. Ono tak vůbec je poslední dobou hodně věcí velký špatný, ať je to kundovaný, nebo zmrdovaný. A tak rovnou na úvod, fotka z demonstrace na Malostranském náměstí…pamatujete vůbec? Stejně to nepomohlo a hlavním tématem se stala malá blbá petka. Fňuk.

Tak hurá, ruce pryč od toho…

 

Demonstrace na Malostranském náměstí

Jo. Mám v tom už bordel. Sic jsem podnikla několik málo kroků k tomu, abych v negativech neměla binec, je to holt mravenčí práce. Skončila jsem tedy u nakoupení lepících štítků, abych je měla aspoň popsané. Jsem to ale pracant. Mám teď sice neprůstřelnou výmluvu, protože toho moc nenaspím, od té doby co jsem „shodila buben“. A i když uzlíček je hodný jak jen to může zvládat, není pořád ještě moc času na podobné „radovánky“. Šestinedělí prostě neni prdel. Aspoň už nějakou dobu nemám paranoidní obavy z toho, že mi upadne pánev pokaždé, když si potřebuju kejchnout.