Měli jsme teď hordy a hordy opruzů. Comp opět polomrtvý, jarní bláto a prach a rekonstrukce kuchyně. Díry, vlhko, omítka, štuk a zase ten prach. Ale je to skoro za náma. Už jen obklady a to bude asi zase o level výš. Ale to dáme. Musíme. A protože se mi naskytla vzácná příležitost využít jen „velmi dočasný“ kout vybízející k cvaku, nešlo toho nevyužít.

Náš plesnivý genius loci je nenávratně pryč, prostě legendární erár pseudokuchyně musela po více než třiceti letech už opravdu pryč – jednoduše řečeno, i přes všechno to kouzlo, už mě fakt srala. Ovšem s novou se sžíváme vcelku dobře. A aspoň jsem si po spoustě let opět cvakla svůj starej styl, jako kdysi dávno, s mým prvním digikompatíkem. Už jsem fakt byla skoro bez hlavy a teď pomalu montuju zpátky a zprovozňuju. Bude to fajn.

Bez hlavy

Přivoňte si k šeříku, je to boží jarní fet.

Pac & Pěstí Metteorwa

Zdravíčko. Dlouho jsme se neviděli což? Jo, neni to vtipný a já jsem jenom líná. Ale touha cpát někomu svoje fotečky vždy nakonec zvítězí, a že jich je. Léto bylo krásné, trochu hektické a svatební a přelom srpen/září nám vyplnila svatební cesta po Balkáně. Balkán je boží. Brdy a Balkán, stará, prastará láska k nové. Mně se vlastně líbí skoro všude, kam se vrtnem, všude se dá něco najít. Kromě Maďarska. Maďarsko je velký špatný, sorry jako. Už podruhé nás Maďarsko sralo. Škoda, až je mi ho skoro líto. Ono tak vůbec je poslední dobou hodně věcí velký špatný, ať je to kundovaný, nebo zmrdovaný. A tak rovnou na úvod, fotka z demonstrace na Malostranském náměstí…pamatujete vůbec? Stejně to nepomohlo a hlavním tématem se stala malá blbá petka. Fňuk.

Tak hurá, ruce pryč od toho…

 

Demonstrace na Malostranském náměstí

Jo. Mám v tom už bordel. Sic jsem podnikla několik málo kroků k tomu, abych v negativech neměla binec, je to holt mravenčí práce. Skončila jsem tedy u nakoupení lepících štítků, abych je měla aspoň popsané. Jsem to ale pracant. Mám teď sice neprůstřelnou výmluvu, protože toho moc nenaspím, od té doby co jsem „shodila buben“. A i když uzlíček je hodný jak jen to může zvládat, není pořád ještě moc času na podobné „radovánky“. Šestinedělí prostě neni prdel. Aspoň už nějakou dobu nemám paranoidní obavy z toho, že mi upadne pánev pokaždé, když si potřebuju kejchnout. 

uvod

Ať žije prokrastinace. Nač dělat důležité věci do školy, když můžu vztekle psát o pejskách, nebo skenovat nové filmy. Už aby byl konec, já tu školu začínám fakt bytostně nesnášet. Ze Zenitu jsem konečně vytáhla další černobílý film. Je to slušná směska všeho možnýho, ještě na mě trochu dýchá zimou.