Utíká to jako voda a kočičí hlavy už pálí i skrz podrážky. Fuj. Období května a června k nám přináší poměrně zajímavý fenomén, kdy se během poměrně krátké doby až nezdravě střídají oslavy dětských narozenin s oslavami mrtvol. No budiž. Má to svoje kouzlo. V muzeích je až na výjimky poměrně klid. Hrabavou u Amose se léčí kreslením – doháním co můžu, aby výstava, která je tak trochu omylem nebyla trapná a prázdná. S ohledem na to že jsem už nějaký ten měsíc majitelem „inteligenta“ (chytrej telefon jsem dlouho zavrhovala kvůli křehkosti), natáčím si každou blbost. Je to holt trochu návykový, tak se musím občas hlídat.
Štítek: výtvarničení
Posvátková kocovina pomalu odchází. Vždycky mě fascinuje, jak se člověk těší, chystá, vybírá, balí, hněte, gůglí a vyzvídá…a pak to všechno uteče tak strašně rychle. Naštěstí už tenhle evrgrýn prožívám celkem v klidu. V dobách školní docházky, nebo později zkouškového jsem se propadala do totálních bahen a utrpení. A tak nějak si pořád něco fotím, aktivně hrdě dál nesu břímě obecný vizualistky Four Elements flying brewery na plnej úvazek a děti mě vysávají jako upíři jen někdy. A tak je to v pořádku.
Malovaná srandička, stará rok a půl. Hrozně se mi to totiž po dokončení zošklivilo. Fakt hodně.
Jak už jsme měli v plánu déle, vyrazili jsme na hory. Vyšlo nám nejlepší počasí, jaké si lze představit a i díky němu pro mě výlet na Sněžku byl o něco snesitelnější. Ovšem, tak jako tak, bez vykloubenýho kolena se to nakonec stejně neobešlo. To by ale nebyly hory, žeano. Aspoň jsem si vyhrála s novým Nikonem.
Shodou okolností se přihodilo, že jsem neplánovaně byla přes noc sama doma. Po hooodně dlouhé době. V předvánočním shonu jsem měla spoustu možností, jak nenadálou porci volného času využít. Měla jsem plnou hlavu toho, co je potřeba doma udělat a tak podobně – taky jsem teda mohla jít do postele, tam žrát nějakou prasárnu, koukat na seriály a pak opravdu tvrdě spát. A pak jsem na to hodila bobek a vytáhla plátno, co jsem dostala tenhle rok k narozeninám. Taková příležitost se totiž asi moc často opakovat nebude.
Včera jsem dostala poslední zkoušku. Velká, velká úleva. Jen mě štve, že skoro nefotím, mám sice vyfocené další dva-tři filmy, ale to ještě potrvá…jako vždy. Ale dá se najít čas. Třeba na web. S blog.cz už to jde do kopru dlouhodobě, další tichá čistka Ak je jen výsměch a tak vůbec.