Léto se nám pomalu chýlí ke konci. V jednu chvíli je pětatřicet, pak najednou dvacet. Večery jsou mnohem kratší než před tím. A personální krize všude. Člověk je rád, že vydržel desátý den práce v kuse bez nehod (však ještě dva dny zbývají) a při večerním venčení psa najednou stojí na dvě – tři hoďky za pípou, ani neví jak (btw nikdo mě nenutil, to je prostě autopilot a člověk si nemůže pomoct). Už mě to sere a chce se mi spát. A jo, věci na výstavu vůbec nestíhám, nevím kdy to dělat, ale s trochou hecu to snad kousnu. Jop, v září mám jen jeden „volný“ víkend a ten jsem musela uchránit zuby nehty. Ty tři až čtyři práce, co jsem si „zařídila“ jako fajn věc, která zajistí že se nebudu nudit se mi začíná slušně vymykat z rukou a bolí mě z toho nohy. Terapie pruhama světla a DéEfko v rukách aspoň na pár minut vcelku dobře léčí ♥.
