Prostě bordel

Jo. Mám v tom už bordel. Sic jsem podnikla několik málo kroků k tomu, abych v negativech neměla binec, je to holt mravenčí práce. Skončila jsem tedy u nakoupení lepících štítků, abych je měla aspoň popsané. Jsem to ale pracant. Mám teď sice neprůstřelnou výmluvu, protože toho moc nenaspím, od té doby co jsem „shodila buben“. A i když uzlíček je hodný jak jen to může zvládat, není pořád ještě moc času na podobné „radovánky“. Šestinedělí prostě neni prdel. Aspoň už nějakou dobu nemám paranoidní obavy z toho, že mi upadne pánev pokaždé, když si potřebuju kejchnout. 

Ovšem většina lidí si hlavně ráda prohlíží obrázky, od toho taky fotím a fotím a doufám, že někoho potěší pohled na pár cvaků. Tedy aspoň někoho dalšího, kromě mě. Já si taky ráda prohlížím všemožné fotky. Ale asi je nutno počítat s tím, že si v budoucnu neodpustím mateřské dyndy třeba o tom, jak dneska uzlíček poprvé v leže na břiše zvednul a dokonce otočil tu svojí velkou kebuli. Pointa tkví v tom, že chrastítko i mě a mé přemlouvání má celkem na háku, ovšem jakmile přizvu k asistenci psa, hned jde všechno líp. Pes je lepší než chrastítko, to je neprůstřelná logika. Jen ty chlupy, které nacházím už i v plenkách, mě extra netěší. Nu což.

To bylo krásné, barevné jaro. Hodiny courání se psem. Ještě žádnej enormní buben, jen očekávání a nervozita. A hodiny courání se psem.

Tohle je zdá se ještě takové předjaří…ale to je fuk

To jsme se byli jarně vyvětrat v Bydžově. Mezi vidle a kočky. A vůni vlhké hlíny na polích.

I na svatbě jsme byli ♥

Na dvou svatbách ♥

I na dovolený jsme byli. Zase jsme provětrali motorku. Původně sice byla v plánu Skandinávie, ale museli jsme vyjet o něco dřív, abych se ještě vešla, tedy na motorku…a do motorkářskejch gatí. Respektive, nejeli jsme dva, ale už tři. Byla ještě taková kosa a vůbec taková ta „počasová“ nepřízeň, že jsme nakonec zvolili jako cíl nejzápadnější cíp Evropy a jeli raději do tepla. I tak nám ale první tři dny pěkně mrzly zadky. I analog jsem s sebou tahala, videa natáčela…to si zaslouží samostatný pseudočlánek. Jen aby byl čas a vůle. Tu dovolenou minulou, kdy jsme objeli autem s čubou celou naši zemičku, jsem taky zde zatím zatajila. A přitom těch fotek…

Ještě jedna dovolenková ochutnávka. Cabo da Roca je navždy výjimečným místem, na které jsme se vyčerpaní, trochu promrzlí dokodrcali. Už se stmívalo. A strašně tam foukalo. Uzlíček by se tam měl s námi ještě vrátit…

Božská Vicky a experimentování s pekelně drahým filmem. Ale stál za ty prachy. Až budu bohatá, koupím si ho zase :D. Revolog Kolor Color jen tak mimochodem.

A taky jsem si začala znovu hrát se svým prvním foťákem, který jsme objevila při hnízdění. Věděla jsem, že někde je, ale nějak jsem neměla touhu po něm šátrat. Pak mi ho ale bylo líto. To bylo kdysi dávno radosti, pod stromečkem. Těžko si ale zvykám na tu jednoduchost – všechno dělá sám, a to neni úplně můj šálek kafe. Já se v tom ráda štourám a šteluju. Ale to „široký sklo“, to se občas fakt hodí, s padesátkou na praktice se přeci jen všude nevejdu.

Uzlíček se pomalu hlásí. No, nedožehlila jsem. A neumyla to nádobí. No a co, ono neuteče. Ty negativy by ale jednou mohly…Tak čus. 

Pac & Pěstí Metteorwa