Rubrika: Zápisky
Jak to tak bývá, když mi přišlo více peněz, skončilo to samozřejmě tak, že jsem si koupila další foťák. Canon PowerShot SX150. Kdysi jsem měla „stotřicítku„, ale ta se stala obětí nehody. Tehdy mi to bylo dost líto, ale bylo mi jasné, že oprava by pravděpodobně vyšla na víc, než nový kompatík. Tak jsem to oželela. Ale inzerátu, kde se téměř ten samý ultrazoom (jen trochu novější, navíc skoro nepoužívaný) prodával za příjemnou cenu, jsem samozřejmě okamžitě podlehla.
Takže mám zase příjemnej foťáček na tužkovky, kterej se všude vejde. Navíc umí i pěkné video (moje ošuntělá Nikonka je taková ta už hodně zastaralá zrcadlovka, co neumí lajfvjů a už vůbec ne video), což se mi hodně líbí, kamerka co jsem používala na cestě do Arménie se ne vždy na vše hodí.
Tohle ráno bylo dost smutné.
Je to ostuda. Dodělala jsem školu, zorganizovala absolventskou výstavku s promítáním na lodi Niké, tedy Cargo Gallery, založila fa/unpage Disgrafig, pořídila si s Plavčíkem štěně, opustila čajku, cestovala napříč naší krásnou zemičkou, začala pracovat v Komunitním centru Kampa, fotila a fotila….a tady nechala mrtvo. Fujjeto.
Ale už jsem se zmátořila. Musím to napravit. A těch fotek…to bude na dlouhé večerní prohlížení, pokud si z milionů věcí co právě můžete dělat, vyberete čubrnění na moje cvaky.
Když tedy máme ten nový rok, ještě celkem čerstvě…a na péefko jsem se též vyprdla….aspoň si můžu zrekapitulovat, co jsem si víc než půlroku syslila v útrobách počítače a kinofilmů. Přeji příjemnou (NE)zábavu.
Dělám si srandu, to by ten článek měl kilometry. A protože je teď celkem kosa a minimálně v Praze se sametovej sníh rozpliznul…hřejivé čoklí fotky. Od minina po téměř vyspělou současnost. Bettyna, Něměcký krátkoststý ohař, princezna, popelnice a ukňouraná otravka ♥.
Dostala jsem Prakticu. Netrpělivě jsem si cvakala a cvakala, až jsem docvakala. V předjarním oparu byla barva jasná volba. Je to pocitově velký rozdíl oproti Zenitu, ale i tak stále bojuju s tim, že neumím ostřit (což mi připomíná, že už bych si opravdu měla zařídit nový brejle, napadá mě to průběžně asi tak tři roky a starý brejle mám od osmý třídy…hehe). Navíc jsem taky dlouhodobě byla neschopná pořídit baterku, aby se lépe rozchodil expozimetr. Celé jsem to tedy, jako obvykle, fotila jen tak ze srandy, podle odhadu. Ve většině mi to prošlo. Obsah nula nula nic, ale jako zkouška dobrý. Další film už čeká na vyvolání. Snad už tam taky budou nějaký vostrý fotky. Jupí.
Už dlouho mě tohle téma drásá. A denně mě překvapuje, jak jsou lidi blbý. Ono se to nedá soudit tak jednoduše, samozřejmě. Někdo je jen neinformovanej ňouma a stačí ho trknout. Ovšem dechberoucí a děsivý je fakt, že existuje doočíbijící počet lidí, co jsou hloupý a bezohledný zmrdi, který si stojí za svým za každou cenu, i když situace v ČR je ohledně psů naprosto bolestná a oni k tomu ve velkém přispívají. Oni jsou totiž ty zmrdi. Sobecký blbečci s IQ mínus pade. Jinak to prostě nejni možný.
A už jsem zase vytočená. Tohle nebude ňuňu článek prostě.
Vzpomínka na trénování před cestou do Arménie…
Včera jsem dostala poslední zkoušku. Velká, velká úleva. Jen mě štve, že skoro nefotím, mám sice vyfocené další dva-tři filmy, ale to ještě potrvá…jako vždy. Ale dá se najít čas. Třeba na web. S blog.cz už to jde do kopru dlouhodobě, další tichá čistka Ak je jen výsměch a tak vůbec.