Konečně mám první vlaštovky z nový hračky. Miluju ty chvíle kdy náhodně nacházím ještě nevyfocené filmy a klepu se z toho radostí. Takhle to bylo i s tímhle Ilfordem. Teď pokračuju s náhodně zapomenutou portrou od Kodaku.
Já už fakt dlouho přemýšlím nad skutečně plánovaným a vymazleným focení na film. Nějak mi to zatim nevychází. Sem neschopná. A líná. Snad mě to s jarem přejde. Tě pic.
Jak to tak bývá, když mi přišlo více peněz, skončilo to samozřejmě tak, že jsem si koupila další foťák. Canon PowerShot SX150. Kdysi jsem měla „stotřicítku„, ale ta se stala obětí nehody. Tehdy mi to bylo dost líto, ale bylo mi jasné, že oprava by pravděpodobně vyšla na víc, než nový kompatík. Tak jsem to oželela. Ale inzerátu, kde se téměř ten samý ultrazoom (jen trochu novější, navíc skoro nepoužívaný) prodával za příjemnou cenu, jsem samozřejmě okamžitě podlehla.
Takže mám zase příjemnej foťáček na tužkovky, kterej se všude vejde. Navíc umí i pěkné video (moje ošuntělá Nikonka je taková ta už hodně zastaralá zrcadlovka, co neumí lajfvjů a už vůbec ne video), což se mi hodně líbí, kamerka co jsem používala na cestě do Arménie se ne vždy na vše hodí.
Tohle ráno bylo dost smutné.
Už dlouho mě tohle téma drásá. A denně mě překvapuje, jak jsou lidi blbý. Ono se to nedá soudit tak jednoduše, samozřejmě. Někdo je jen neinformovanej ňouma a stačí ho trknout. Ovšem dechberoucí a děsivý je fakt, že existuje doočíbijící počet lidí, co jsou hloupý a bezohledný zmrdi, který si stojí za svým za každou cenu, i když situace v ČR je ohledně psů naprosto bolestná a oni k tomu ve velkém přispívají. Oni jsou totiž ty zmrdi. Sobecký blbečci s IQ mínus pade. Jinak to prostě nejni možný.
A už jsem zase vytočená. Tohle nebude ňuňu článek prostě.
