Protože poprvé za mou „blogovací“ kariéru už se blížím skororoční příspěvkové neaktivitě. Dobře já.
Čep & Pec dává totiž pořádně zabrat. Ale taky je to čeppec fotogenickej!
Featured
Rubrika: Články
Posvátková kocovina pomalu odchází. Vždycky mě fascinuje, jak se člověk těší, chystá, vybírá, balí, hněte, gůglí a vyzvídá…a pak to všechno uteče tak strašně rychle. Naštěstí už tenhle evrgrýn prožívám celkem v klidu. V dobách školní docházky, nebo později zkouškového jsem se propadala do totálních bahen a utrpení. A tak nějak si pořád něco fotím, aktivně hrdě dál nesu břímě obecný vizualistky Four Elements flying brewery na plnej úvazek a děti mě vysávají jako upíři jen někdy. A tak je to v pořádku.
Tak jsme se dočkali. Po letech břečky kalamita. Neodolala jsem pokušení blejskat do vloček a vytvořit tak iluzi světýlek.
Featured
Konečně jsem vyflákala zase nějaký ty filmy. I Uzel, jakožto od vánoční nadílky pyšný majitel svý vlastní Lomography mnohorázovky, má dofocený první film.
Po měsících jsem si zařídila svůj večer. Svůj večer, jako že opravdu sama a s barvama. Už týdny jsem okukovala „prkna“ , co jsem si nechala od chlapa přivést z Hornbachu, kvůli Bullioní pivní etiketě. Chtěla jsem jich tehdy pár navíc, protože byť téměř nemaluju – není moc čas, nebo spíš potřebný klid – mám neustálý pnutí. A během těch týdnů okukování mi do hlavy vlez malej rozčepířenej kluk (samozřejmě že v podstatě ekvivalent Uzla), spící na odpočívajícím koni uprostřed sídliště. Ten kůň má téměř po kolena něco neurčitého a pozitivního a nad hlavou mají pár hvězdiček.
S prvním snížkem nadešel čas na druhou část letních výcvaků, konkrétně ze Slovenska. Bylo tam krásně. A hlavním parťákem Lomography Simpleuse mnohorázovka.
Tak se mi to klasicky zase nakupilo. Léto je fuč, začalo být blátivo, sem tam i lezavo a navíc už i covid se vrátil z prázdnin. Na Malou Stranu je poslední dobou občas smutný pohled. Téměř každý den vidím další zavřený podnik a spousta z nich už asi neotevře – a spousta z nich vůbec nejsou ti, co by si to zasloužili. Bohužel velká část z nich jsou obchody, co pamatuju už pětadvacet let. Je to trochu depka. Pozitivní ale je, že ta nekompetentní blekotající nicka už fakt jde pomalu ke dnu. A tak si zde odložím pár letních romanťáren, Slovensko si schovám na příště.
Malovaná srandička, stará rok a půl. Hrozně se mi to totiž po dokončení zošklivilo. Fakt hodně.
