Selfíčko nebo autoportrét?

Zdravíčko. Dlouho tu nebyla nějaká srandička. Na atelier si většinou moc nehraju, ale sem tam je to příjemný cvičení. Mám kvůli tomu plyšovou černou deku, která mě hrozně baví, navíc a hlavně, byla hrozně zlevněná. Dokonce už roky mám trojitou objímku na studiový led žárovky. Tu žárovku mám ještě pořád a roky jen jednu jedinou, protože tyhle spirálovitý srandy jsou docela drahý…a hlavně mi na 90% věcí s rezervou úplně stačila ta jedna.

Bez deštníku nebo softboxu to není i přes přezdívku „dejlajt“ zcela měkké světlo. Docela mi ale vyhovuje a momentálně v tom mám zalíbení. Ostatně jsem stejným způsobem fotila i Save The Arctic editoriál, kterej tu kupodivu nikde nemám, tak malej průřez strip níže:

A takhle to dopadlo. Standardně, když už jsem potřebovala na focení nějakou tu hmotu, sebe jsem fotila častěji bez obličeje, většinou nebyl důležitý. Tentokrát jsem ale fakt potřebovala ten xicht na první dobrou. S ohledem na to že i mladší miniatura už tráví všední dny ve školce se mi dost proměnil režim. Zatím je to masakr, ale vcelku pozitivní. Potřebuju zase zpátky naskočit na to, že už nejsem jenom otrok domácí a finančně se to taky začíná trošku srovnávat. S tím souvisí i další věci – tentokrát mám natočenej průběh a byla to sranda!

Není to totiž jen tak, že jsem poslední dobou víc rozjetá zase na vlastní věci, vlastní kreslení/malování, focení. Věřim že po šesti letech na mateřský bych si teď klidně mohla dát voraz, a třeba rok dva jet úspornej režim. To bych ale nebyla já že jo. Protože vesmír funguje a nedávno, když jsem opět po letech začala koketovat s představou první vlastní samostatný výstavy, dopadlo tak, jak si můžete prohlídnout ve videu. Poprvý mi to přišlo na mysl někdy koncem léta, kdy se blížila chvíle odstavu Pípy a ještě se mi nedařilo najít práci. A tak proběhla tahle konverzace:

Na závěr malá galerka s výslednejma fotkama. Porušila jsem všechno možný, naprostej standard je třeba sundavat šperky, protože pak rušej žejo, ale já je mám ráda (zvlášť ty lebkový naušnice z Vánoc od maminky ♥), tak jsem si je chtěla nechat. Žmolkovej svetr klasika, černý tečky a knír je základ – přirozenost musí bejt.

Náhlej příchod jara, kterej se navíc možná ještě pokazí mě štve. Teplo beru, fajn, ale jako převlíknout se ze zimního kabátku do tílka prakticky během jednoho týdne mi trhá nervy. Kde je mejch zamilovanejch 18-20C° na lehkou mikinu co? Grrr. Nu nic. Tak ahoj v říjnu, což?

Pac & Pěstí Metteorwa