Vítejte. Jsem rozháraná „brzotřicátnice„, momentálně na mateřské. Mám za sebou bohatou blogerskou a obecně tvořivou historii. Ve chvíli, kdy na mě Uzel už není závislý 24/7, a navíc je potřeba více makat pro obživu, jsem dostala další záchvat. A to konkrétně totálně obecně. Už před svým prvním těhotenstvím jsem začínala být poměrně vyhořelá a nešťastná ze svého, v tu chvíli nijakého života. Vše se mění a ty skoro tři roky mi totálně otočily život na ruby. I když každé mé výtvarničení je obvykle proces na měsíc minimálně, i když spoustu fotek sem vůbec nemůžu publikovat – protože devadesát procent je Uzel ze všech úhlů – i když přes upřímnou snahu zjevně neumím psát bez překlepů a hrubek, i přes to jsem se zakousla, že to tady zase bude žít. Jako když jsem kdysi na Hollarce občas tajně místo veledůležité práce na školních projektech prachsprostě blogovala. Uvidíme jak dlouho mi tohle vzepětí vydrží.


  • Moje dítě fotí líp než ty
    I přes to, že Uzel má svůj krasohledovej foťáček, funkčnímu se samo nic nevyrovná. Digi mi nepřijde úplně použitelnej, tak na poprvé to vyšlo na analogovou vícepoužitelnou jednorázovku a fomapan – ona velká výhoda týhle hračky je, že když se s tím flákne, tak se…
  • Jarní courání
    Jaro se nám mimo chladný rána začíná letnit. A my už máme očekávání za sebou. Tak rozlučkově, pár posledních cvaků, co jsem fotila ještě s bubnem. Rychle, než se Uzlina vzbudí.
  • Karanténa s bubnem
    Už mi utíká čas. Takže vzhledem k omezením kvůli viru jsem nakonec sáhla po samopomoci. Nejde teda zrovna o to, že bych byla tak připosraná, ale přeci jen, rouška mě neba a kromě venčení se (psa opravdu na pavlači venčit nemůžeme a Uzel taky musí…
Licence Creative Commons