Vítejte. Jsem rozháraná „brzotřicátnice„, momentálně na mateřské. Mám za sebou bohatou blogerskou a obecně tvořivou historii. Ve chvíli, kdy na mě Uzel už není závislý 24/7, a navíc je potřeba více makat pro obživu, jsem dostala další záchvat. A to konkrétně totálně obecně. Už před svým prvním těhotenstvím jsem začínala být poměrně vyhořelá a nešťastná ze svého, v tu chvíli nijakého života. Vše se mění a ty skoro tři roky mi totálně otočily život na ruby. I když každé mé výtvarničení je obvykle proces na měsíc minimálně, i když spoustu fotek sem vůbec nemůžu publikovat – protože devadesát procent je Uzel ze všech úhlů – i když přes upřímnou snahu zjevně neumím psát bez překlepů a hrubek, i přes to jsem se zakousla, že to tady zase bude žít. Jako když jsem kdysi na Hollarce občas tajně místo veledůležité práce na školních projektech prachsprostě blogovala. Uvidíme jak dlouho mi tohle vzepětí vydrží.
- Jarní couráníJaro se nám mimo chladný rána začíná letnit. A my už máme očekávání za sebou. Tak rozlučkově, pár posledních cvaků, co jsem fotila ještě s bubnem. Rychle, než se Uzlina vzbudí.
- Karanténa s bubnemUž mi utíká čas. Takže vzhledem k omezením kvůli viru jsem nakonec sáhla po samopomoci. Nejde teda zrovna o to, že bych byla tak připosraná, ale přeci jen, rouška mě neba a kromě venčení se (psa opravdu na pavlači venčit nemůžeme a Uzel taky musí…
- Hromada bordelu z karantényJako obvykle, jednou za čas, tady bylo dlouho mrtvo (taková moje klasická cca tříměsíční odmlka). Trochu práce, trochu stresy s řidičákem a trochu karanténa kvůli koroně – holt na mě tohle tancování kolem viru má opačný efekt než na ostatní, asi – v tom smyslu…
