Není nic lepšího, než v období zimy, sněhobřečky a rýmiček trochu poprudit fotkami z baboletní dovolené. Konkrétně té posvatební, obvykle zvané svatební cesta. Přípravy začaly už mnoho měsíců předem. Poněkuď jsme se rozrostli. Potom, co jsme se kdysi usnesli, že pes za motorkou pár tisíc kilometrů neuběhne, došlo nám, že to nezvládne ani mimino. A taky, že do malého služebáka se všichni též nevměstnáme na delší dobu – zde hraje hlavní roli úměra čím menší dítě, tím víc toho potřebuje s sebou. A navíc, stavit obden, občas i častěji stan, by bylo opruzující. A tak nám do života vstoupil Multivan. Už dnes legendární a spolehlivá Téčtyřka.

Jako obvykle už mi po těch měsících neslouží pamět, ovšem naordinovali jsme si snad něco kolem 4000 kilometrů. Pěkně dolem, přes Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Bosnu, Černou horu, Albánii, Řecko, Makedonii, Bulharsko, Srbsko a domů.

Nedá se jednoduše všechna ta nádhera i nenadhéra interpretovat. A tak jsem fotila a fotila. Na digiparťáka do kapsy Canona, na digioutěžek Nikona a můj vůbec první foťák, znovuobjevený kompaktní Canon (Prima 200, či tak něco). Zenity a i Prakticy(?) mě pozlobily, tak jsem je nechala doma.

Srbsko
Srbsko
hranice
Makedonie
Bosna
Bosna
Bosna
Bosna
Albánie

Nejvíc mě bavilo asi hrát si s mým prvním. Respektive, moc hraní s ním ve výsledku není – všechno dělá sám. Chvílemi mi to vadilo, chvílemi ne. Ale když se nechtělo vytahovat Nikonku, tedy zrcadlovku, byl to ideální parťák. A film prostě vypadá jinak. Nakonec jsem toho na něj vyflákala asi nejvíc.

Krásné ráno v Albánii
Hřiště v Tiraně a těžce nezaujatý Uzel.
Pyramida v Tiraně
Bosna
Bosna
Bosenské zákoutí
Víc z blízka
Bosna v plamínkách
Osvěžující „Heaven in nature“ v Bosně…
Bosenský tunel
Bosenský výhled
Bosna
Černá hora
Nádherná Černá hora
Černá hora
Uzel u moře
Ovečky v Černé hoře
Uzel sám na moři ♥
Černá hora
Černá hora
Na horách v Černé hoře
Mercedes v Černé hoře
Makedonie
Makedonie
Makedonie
Makedonie
Makedonie
Makedonský gang
Makedonský gang
Meteora, Řecko
Meteora, Řecko
Meteora kočičí
Plitvická jezera v Chorvatsku
Plitvická jeskyňka
Plitvické vodopády
Plitvické údolíčko
Bosenský gang, schválně, kolik je na obrázku psů? 🙂
Bosenský gang
Srbská ranní záře
Starý kamenný most
Bosenský obchod se vším, co si jen dokážete představit. A boží kempingová židlička pro Uzla, která by rozhodně nesplnila normy EU. Ale je prostě boží.
Zlaté písky v Bratislavě

Nakonec jsem tedy vytáhla i Nikonku, který jen tak mimochodem nedávno přibyl brácha. Nikoňák, ale analogovej, efemko. Ale o tom až příště.

Albánie ♥♥♥ s minikravkou
Albánie v trojpseudokompozici
Albánští místňáci
Bosna
Bosenský jabka
Další s Bosenských tunelů
Rybky z Bosny
Bosenský ostružiny
Bosna
Část bosenských tuláků nosila tyhle značky na znamení, že jsou očkovaní a nesmí se jen tak střílet. Bohužel jich byla spíš menšina.
Bosna
Heaven in nature, malý bosenský ráj, hned u silnice a ta ledová ledová řeka ♥
Bosna
Bosna, světýlko v půlce tunelu.
Bosna
Bosna
Povědomý výhled v Bosně
Černá hora ♥
V Černé hoře bylo v horách najednou jaksi chladněji.
Černá hora
I tak to bylo na koupání
Černé jezero
Kaňon Tara
Krásný most přes Taru
A výhled na dno kaňonu
Prostě zábradlí
Meteora, Řecko
Meteora
Meteora
Meteora
Meteora
Pauza v Meteoře
Meteora
Meteora
Meteora
Starý Kamenný most v Bosně
Plitvické vodopády
Plitvické rybičky
Plitvické rybičky po druhé
Plitvická hladina
Plitvická jezera
Plitvické dno
Řecký podvečer na dobrou noc ♥

Na příští, tedy vlastně už tenhle rok, větší plány nemáme. Nejsou prachy, byť jedeme lowcost co to dá. Letos jsme se rozjeli ve větším a je potřeba šetřit – tedy nejezdit moc daleko. Ale balkánská rakije nás bude hřát ještě dlouho ♥.

Už jste si aspoň rozbili hubu na horách? Já mám vykloubený koleno, jak jinak. Návrat na lyže po deseti letech (protože koleno) nemohl proběhnout stylověji. Ale sníh na horách chutná dobře. Tak klid, nohy v teple a koleno v obvaze.

Pac & Pěstí Metteorwa

Zdravíčko. Dlouho jsme se neviděli což? Jo, neni to vtipný a já jsem jenom líná. Ale touha cpát někomu svoje fotečky vždy nakonec zvítězí, a že jich je. Léto bylo krásné, trochu hektické a svatební a přelom srpen/září nám vyplnila svatební cesta po Balkáně. Balkán je boží. Brdy a Balkán, stará, prastará láska k nové. Mně se vlastně líbí skoro všude, kam se vrtnem, všude se dá něco najít. Kromě Maďarska. Maďarsko je velký špatný, sorry jako. Už podruhé nás Maďarsko sralo. Škoda, až je mi ho skoro líto. Ono tak vůbec je poslední dobou hodně věcí velký špatný, ať je to kundovaný, nebo zmrdovaný. A tak rovnou na úvod, fotka z demonstrace na Malostranském náměstí…pamatujete vůbec? Stejně to nepomohlo a hlavním tématem se stala malá blbá petka. Fňuk.

Tak hurá, ruce pryč od toho…

 

Demonstrace na Malostranském náměstí

Bohužel se mi nedaří dodržovat „pseudopředsevzetí“ aspoň jednoho příspěvku za měsíc. Duben jsem teda projela, byť je to těsně. Má to své velké mínusy, nebo plusy, co já vím – prostě častěji to asi teď a v nejbližší době prostě dávat nebudu. Ale fotím celkem dost, i když ne a ne nic pořádného. Jako promyšleného, uměleckého, a tak vůbec. Za to jsem ale zase víckrát popadla Nikonku, aby nebyla odstrčená oproti všem těm analogovým stařešinám. Jo, a co jsem to vlastně chtěla? Jasně, plusy a mínusy a kecy. No, jde o to, že pak nemůžu dávat do kupy kratší a stravitelnější příspěvky, místo toho jedu bomby na dlouhym bordelu, ve kterym mám sama zmatky. Přeju dobrou chuť. Po pokusu o přemýšlení jsem se usnesla, že ukážu i Uzla, byť decentně…to je ovšem asi o úhlu pohledu, co znamená decentně :D.

 

Za chvíli už to budou pomalu dva roky, co jsme Plavčíkovym služebákem projeli celou naši zemičku a vzali tak první léto čubku na pořádnej roadtrip. Celej příběh začal hlavně tím, že jsme vyjížděli poměrně narychlo. Nemohla jsem najít nabíječku na Nikonku a následně jsem to celé vzdala s tím, že budu prostě celou dobu fotit na film a bude to. Tehdy to byla moje první Praktica. Ta už je teď ve výslužbě, protože trochu zlobí, tak jsem si mezi tím pořídila jinou. 

Jo. Mám v tom už bordel. Sic jsem podnikla několik málo kroků k tomu, abych v negativech neměla binec, je to holt mravenčí práce. Skončila jsem tedy u nakoupení lepících štítků, abych je měla aspoň popsané. Jsem to ale pracant. Mám teď sice neprůstřelnou výmluvu, protože toho moc nenaspím, od té doby co jsem „shodila buben“. A i když uzlíček je hodný jak jen to může zvládat, není pořád ještě moc času na podobné „radovánky“. Šestinedělí prostě neni prdel. Aspoň už nějakou dobu nemám paranoidní obavy z toho, že mi upadne pánev pokaždé, když si potřebuju kejchnout.