Za chvíli už to budou pomalu dva roky, co jsme Plavčíkovym služebákem projeli celou naši zemičku a vzali tak první léto čubku na pořádnej roadtrip. Celej příběh začal hlavně tím, že jsme vyjížděli poměrně narychlo. Nemohla jsem najít nabíječku na Nikonku a následně jsem to celé vzdala s tím, že budu prostě celou dobu fotit na film a bude to. Tehdy to byla moje první Praktica. Ta už je teď ve výslužbě, protože trochu zlobí, tak jsem si mezi tím pořídila jinou.
Největší neštěstí je, že s odstupem mám otupělé vzpomínky. Ne že by to bylo záživné, ne že bych snad měla až tak špatnou pamět, ale holt co vychladlo, hůř se zahřívá. A tak nakonec upouštím od snahy nějak podrobněji popisovat celej ten výlet. Nemá to smysl. Jen pár těch poznámek k fotkám asi bude stačit…když už si tedy aspoň vzpomenu, kde je to focené…
Miloučké vodopádíky, které si nemůžu vzpomenout, kde byly. Jen si živě pamatuju, jak jsme pořád někam lezli do kopce…vlastně celých těch asi 21 dní jsme pořád jen lezli někam do kopce.
Jediný výlet, kdy čubka už opravdu nemohla a trošku zaprostestovala. Stačilo ji ale nechat přes oběd vyspat a hned byla jako vyměněná.
Barevné filmy, které mi zbývaly, jsem vyflákala na konec „dovči“, kdy jsme se delší dobu zdrželi v milovaných Brdech…
Samozřejmě pseudoselfí z hospody nesmí chybět…ani jednou se to úplně nepovedlo :D.
A to je všeho všudy tak nějak všechno. To léto bylo tehdy ještě takové bezstarostné. Úspěšně jsem dodělala školu, vyjeli jsme si nízkonákladově po ČR, protože na nic vzdálenějšího nebyly prachy. Vyjeli jsme autem, protože jsme chtěli mít s sebou štěně. Čubka to tenkrát zvládla velmi dobře, dokonce přežila i loďky, nebo sedačkovou lanovku. A taky sousedům v jednom z kempů sežrala meloun. Takhle bezstarostné léto nás už dlouho nepotká. Bude to holt trochu víc „adrenalin“ v příštích letech…
…ale o tom až příště.
Pac & Pěstí Metteorwa
