Bohužel se mi nedaří dodržovat „pseudopředsevzetí“ aspoň jednoho příspěvku za měsíc. Duben jsem teda projela, byť je to těsně. Má to své velké mínusy, nebo plusy, co já vím – prostě častěji to asi teď a v nejbližší době prostě dávat nebudu. Ale fotím celkem dost, i když ne a ne nic pořádného. Jako promyšleného, uměleckého, a tak vůbec. Za to jsem ale zase víckrát popadla Nikonku, aby nebyla odstrčená oproti všem těm analogovým stařešinám. Jo, a co jsem to vlastně chtěla? Jasně, plusy a mínusy a kecy. No, jde o to, že pak nemůžu dávat do kupy kratší a stravitelnější příspěvky, místo toho jedu bomby na dlouhym bordelu, ve kterym mám sama zmatky. Přeju dobrou chuť. Po pokusu o přemýšlení jsem se usnesla, že ukážu i Uzla, byť decentně…to je ovšem asi o úhlu pohledu, co znamená decentně :D.
Sama sebe musím pochválit, že jsem se skutečně nakonec přinutila udělat si pořádek v negativech. Mám je popsané a roztříděné, připadám si díky tomu jako zodpovědná osoba. A samozřejmě si nemůžu odpustit nějaké archivní pecičky. Některé pro mě mají najednou kouzlo až teď. I když jsou to třeba nakonec fotky na nic a o ničem.
A ještě trochu slunce z minulého jaroléta…
Mám i fotky ještě z vánočního období. Nebo prostě zimního. Občas už skoro jarního. Já už ani nevim.
Koupili jsme multivana mimochodem. Je to skvělá věc. I ta sekta kolem…se všim poraděj, pomůžou…cvoci to jsou.
A ještě pár uzlovin.
Digiuzloviny.
A je libo i nějaký čubkoviny?
A teprv když přišel čas nátělníků a slunečních brýlí z nutnosti, přišel čas na fotky z těch nejkrutějších mrazů letošní zimy. Protože proto.
Rozhodně se samozřejmě musím pochlubit prvním svitkem s Flexaretu. Něco na něm je. To mi stačí :D.
Hlavně díky mulťáku výletničíme jako o život. Víme, že kdyby průser, přespíme kdekoliv bez větší námahy. A uzel si zvyká. Už dal i budku. A kdo dá budku, ten dá všechno. Fakt. Brdy jsou prostě nejlepší.
Brdy na negativu…
Brdy digikompatíkem…
A Brdy Nikonkou, aby nebyla zahanbená.
Ale nejsou to jen samý Brdy.
Pro náladu krátké video. Kouzelné uhlíky a ten uklidňující zvuk…
I v Praze je ale blaze. Pokud člověk vyrazí dost brzo a vyhne se vlně turistů. Z těch mi totiž občas tečou nervy. To víte, neuměj vyhodit bordel do koše, všude zacláněj, někdy i vyloženě vědomě, chmataj na cizí psy bez dovolení a tak podobně…
A to je asi tak všechno. A já jdu spát. Dobrou.
Pac & Pěstí Metteorwa
