zvířata

Třemšínská kouzla

 


Po školním roce na Orange Factory a úspěšných (a stresujících) přijímačkách na Hollarku, bylo fajn strávit aspoň pár dní v naprostém klidu. Pod Třemšínem.

Continue reading

Ach Camargue!


No, nevydržela jsem to. Prostě si potřebuju dáchnout, tak si napíšu článek a zavzpomínám si na příjemné chvíle v nádherném Camargue. Všechno bude fajn. Fakt.
Fotky už mám připravené cca měsíc, vlastně spíš víc než měsíc, ale čas prostě nebyl (ani teď zrovna ještě moc neni). A tentokrát budu více psát a dám snad i nějaké tipy, kdybyste se třeba někdy chtěli taky vydat na tohle nádherné místo.

Continue reading

Orlické hory Zenitem

Vlastně kecám. Je tam i pár cvaků z Prahy. Jarních. Ze všech sil jsem se snažila vyhnout klasickému jarnímu klišé s kytkama. Zase ne zcela úspěšně. Ale co už, tentokráte černobíle a Zenitem. Je krásně pod perexem. Tak čus.

//archiv 11. května 2015

To už je zas doba. Jen tak mimochodem, fotila jsem tehdy pouze na film, protože jsem zapomněla paměťovku do Nikonky. Teď hodně fotím spíš na film, protože jsem líná. Od té doby jsme se na tomhle kouzelném místě ve stejném složení setkali ještě jednou. A i pár cvaků z toho mám, na někdy příště.  Continue reading

Protože fotim blbiny

Tak to bývá, když si člověk pořídí novou hračku. Navíc se vejde do kapsy (ok, ne do takovejch těch minikapsiček na prd), k tomu je to digi, takže stačí větší karta a nejde jinak než cvakat každou kravinu. Hrát si se starým známým, jako by to bylo včera.

Začala jsem dost uvažovat o tom, že by to chtělo správně zarchivovat fotky co mám. Minimálně ty digi. Byť obecně zálohuju jak to jde, pixely nejsou to pravé ořechové a nikdy nebudou. Bohužel to není levná sranda.

Sic už jsem si zaplnila svoje letité album, má ještě hodně prázdných stran. To si žádá vyplnit. Ale timhle ne. To by za to nestálo. Snad možná kukátko, se svým kouzlem debilnosti. Muhehe.

Continue reading

Zelenina a ty věci okolo

uvod

Takovej ten skoropodzim. Dýně. Zbarvený hrušky. Zbarvený listí. Koně, slepice, psi a koza. Babí léto, teplo a dusno. Čas krmení. A hromady rajčat co voní tak sladce. Sladce jako vidle a kusy rozkládající se prasečí kůže. Pro slepice. Pro ty nejlepší vajíčka, špinavý od slepičinců.

Na zahřátí, když je ta kosa. A kluzko.


Continue reading

Půl roku fuč a Bettyna vyrostla

uvod

Je to ostuda. Dodělala jsem školu, zorganizovala absolventskou výstavku s promítáním na lodi Niké, tedy Cargo Gallery, založila fa/unpage Disgrafig, pořídila si s Plavčíkem štěně, opustila čajku, cestovala napříč naší krásnou zemičkou, začala pracovat v Komunitním centru Kampa, fotila a fotila….a tady nechala mrtvo. Fujjeto.

Ale už jsem se zmátořila. Musím to napravit. A těch fotek…to bude na dlouhé večerní prohlížení, pokud si z milionů věcí co právě můžete dělat, vyberete čubrnění na moje cvaky.

Když tedy máme ten nový rok, ještě celkem čerstvě…a na péefko jsem se též vyprdla….aspoň si můžu zrekapitulovat, co jsem si víc než půlroku syslila v útrobách počítače a kinofilmů. Přeji příjemnou (NE)zábavu.

Dělám si srandu, to by ten článek měl kilometry. A protože je teď celkem kosa a minimálně v Praze se sametovej sníh rozpliznul…hřejivé čoklí fotky. Od minina po téměř vyspělou současnost. Bettyna, Něměcký krátkoststý ohař, princezna, popelnice a ukňouraná otravka ♥. Continue reading

Nový Bydžov, podzim 2013 – kotě s hvězdami v očích

Užili jsme si krásný víkend za krásného počasí v krásném městě. Ale chtělo by to se zdržet déle. Přivezla jsem si hodně fotek a bolení v krku – to jsem ale pravděpodobně chytla spíš ve škole, nebylo mi úplně dobře už před víkendem. Nádherné podzimní barvy, a zvířata kam se podíváš. Doteď mají pro mě tyhle cvaky svoje speciální kouzlo. Continue reading