Posvátková kocovina pomalu odchází. Vždycky mě fascinuje, jak se člověk těší, chystá, vybírá, balí, hněte, gůglí a vyzvídá…a pak to všechno uteče tak strašně rychle. Naštěstí už tenhle evrgrýn prožívám celkem v klidu. V dobách školní docházky, nebo později zkouškového jsem se propadala do totálních bahen a utrpení. A tak nějak si pořád něco fotím, aktivně hrdě dál nesu břímě obecný vizualistky Four Elements flying brewery na plnej úvazek a děti mě vysávají jako upíři jen někdy. A tak je to v pořádku.

Jako obvykle, jednou za čas, tady bylo dlouho mrtvo (taková moje klasická cca tříměsíční odmlka). Trochu práce, trochu stresy s řidičákem a trochu karanténa kvůli koroně – holt na mě tohle tancování kolem viru má opačný efekt než na ostatní, asi – v tom smyslu že jsem sice předělala galerie atp., ale do fotookecávek se mi nechtělo. Ale jestli se někdo z vás nudí, i tak mám nahromaděnou kupu matroše na scrollování.

Brzo to bude za náma a nastane ten skutečný odpočinek a klid. Já jsem se tentokrát neudržela, a tak mám po svátcích o dva foťáky navíc. Při malém nákupu na hračkobazaru jsem za pakatel přibrala do party i „dětský fotoaparát“ – ruskou viliu. Je to prostě taková ruská šunka, od který nikdo nečeká zázraky. První film je v procesu, tak uvidíme…

Bylo nebylo, proběhla mi taková škatulata s foťákama. Po tom, co mám uvolněný, tzn. nedošroubovaný Nikon FM a jsem neschopná zajistit mu doktora, neodolala jsem v Analogue Nikonu FEuž na začátku léta. Stejný má i NatyAgi – to je prosím maskovací přezdívka. Často spolu venčíme čokle. No, a rozdíl oproti FM je, že FE má i automat. Tedy, aby bylo jasno, k plnohodnotnému provozu závěrky potřebuje baterky. Myslela jsem, že mi to bude vadit, ale nakonec mě to nijak neomezuje, i když automat moc nevyužívám – maximálně občas prostě z lenosti (mmchdm – bez baterek FE funguje pouze na Bulb, nebo nouzovku M90 – manuální devadesátina???). Bohužel, NatyAgi si ten svůj trochu rozbouchla – to mělo za následek pravděpodobnou nespolehlivost autorežimu. No, tak jsme si ty foťáky vyměnily. Ten můj původní sice není tak hezký (klasický černostříbrňák), ale NatyAgi to asi neva, bez autočasu si je nejistá. A tak se mi dostal do ruky ten původně její (sběratelsky cennější celočerňák). Sice je ochuzen o automat, s baterkami ale všechny ostatní časy šlapou, jak mají.

Zase se mi to nakupilo, i přes to že mám depku z nefocení. Léto utíkalo pomaleji než obvykle, což nemění nic na tom, že je dávno pryč. Bohužel, Uzel trochu zamarodil, jsme tedy třetí den zavření doma, bez plánovaného výletu. Vzhledem k tomu, že od včera se zdá být ok, zítra můžeme zase do světa. Bojím se jen jedné věci – že bude hnusně/nepříjemně. Protože dnes, při venčení čubky, jsem měla příležitost ochutnat, jak příjemně a hezky, vyloženě baboletně dnes bylo.