Už je to za námi. Vrátili jsme se už víc než před měsícem. Dát do kupy fotky nebylo nijak zdlouhavé – měla jsem je za jeden večer. Nepočítám-li fotky Zenitové, ty stále čekají na vyvolání. Zásadní brzdou pro článek nebyla ani lenivost, ani nedostatek času. Tak nějak mi přijde, že jsem to nevědomky oddalovala ze stesku. Ze stesku po Arménii a celé té cestě.

uvod

Dostala jsem Prakticu. Netrpělivě jsem si cvakala a cvakala, až jsem docvakala. V předjarním oparu byla barva jasná volba.  Je to pocitově velký rozdíl oproti Zenitu, ale i tak stále bojuju s tim, že neumím ostřit (což mi připomíná, že už bych si opravdu měla zařídit nový brejle, napadá mě to průběžně asi tak tři roky a starý brejle mám od osmý třídy…hehe).  Navíc jsem taky dlouhodobě byla neschopná pořídit baterku, aby se lépe rozchodil expozimetr. Celé jsem to tedy, jako obvykle, fotila jen tak ze srandy, podle odhadu. Ve většině mi to prošlo. Obsah nula nula nic, ale jako zkouška dobrý. Další film už čeká na vyvolání. Snad už tam taky budou nějaký vostrý fotky. Jupí.

jednoustopou

Včera jsem dostala poslední zkoušku. Velká, velká úleva. Jen mě štve, že skoro nefotím, mám sice vyfocené další dva-tři filmy, ale to ještě potrvá…jako vždy. Ale dá se najít čas. Třeba na web. S blog.cz už to jde do kopru dlouhodobě, další tichá čistka Ak je jen výsměch a tak vůbec.