Měli jsme teď hordy a hordy opruzů. Comp opět polomrtvý, jarní bláto a prach a rekonstrukce kuchyně. Díry, vlhko, omítka, štuk a zase ten prach. Ale je to skoro za náma. Už jen obklady a to bude asi zase o level výš. Ale to dáme. Musíme. A protože se mi naskytla vzácná příležitost využít jen „velmi dočasný“ kout vybízející k cvaku, nešlo toho nevyužít.

Náš plesnivý genius loci je nenávratně pryč, prostě legendární erár pseudokuchyně musela po více než třiceti letech už opravdu pryč – jednoduše řečeno, i přes všechno to kouzlo, už mě fakt srala. Ovšem s novou se sžíváme vcelku dobře. A aspoň jsem si po spoustě let opět cvakla svůj starej styl, jako kdysi dávno, s mým prvním digikompatíkem. Už jsem fakt byla skoro bez hlavy a teď pomalu montuju zpátky a zprovozňuju. Bude to fajn.

Bez hlavy

Přivoňte si k šeříku, je to boží jarní fet.

Pac & Pěstí Metteorwa

Tak to bývá, když si člověk pořídí novou hračku. Navíc se vejde do kapsy (ok, ne do takovejch těch minikapsiček na prd), k tomu je to digi, takže stačí větší karta a nejde jinak než cvakat každou kravinu. Hrát si se starým známým, jako by to bylo včera.

Začala jsem dost uvažovat o tom, že by to chtělo správně zarchivovat fotky co mám. Minimálně ty digi. Byť obecně zálohuju jak to jde, pixely nejsou to pravé ořechové a nikdy nebudou. Bohužel to není levná sranda.

Sic už jsem si zaplnila svoje letité album, má ještě hodně prázdných stran. To si žádá vyplnit. Ale timhle ne. To by za to nestálo. Snad možná kukátko, se svým kouzlem debilnosti. Muhehe.