Není nic lepšího, než v období zimy, sněhobřečky a rýmiček trochu poprudit fotkami z baboletní dovolené. Konkrétně té posvatební, obvykle zvané svatební cesta. Přípravy začaly už mnoho měsíců předem. Poněkuď jsme se rozrostli. Potom, co jsme se kdysi usnesli, že pes za motorkou pár tisíc kilometrů neuběhne, došlo nám, že to nezvládne ani mimino. A taky, že do malého služebáka se všichni též nevměstnáme na delší dobu – zde hraje hlavní roli úměra čím menší dítě, tím víc toho potřebuje s sebou. A navíc, stavit obden, občas i častěji stan, by bylo opruzující. A tak nám do života vstoupil Multivan. Už dnes legendární a spolehlivá Téčtyřka.

Jako obvykle už mi po těch měsících neslouží pamět, ovšem naordinovali jsme si snad něco kolem 4000 kilometrů. Pěkně dolem, přes Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Bosnu, Černou horu, Albánii, Řecko, Makedonii, Bulharsko, Srbsko a domů.

Nedá se jednoduše všechna ta nádhera i nenadhéra interpretovat. A tak jsem fotila a fotila. Na digiparťáka do kapsy Canona, na digioutěžek Nikona a můj vůbec první foťák, znovuobjevený kompaktní Canon (Prima 200, či tak něco). Zenity a i Prakticy(?) mě pozlobily, tak jsem je nechala doma.

Srbsko
Srbsko
hranice
Makedonie
Bosna
Bosna
Bosna
Bosna
Albánie

Nejvíc mě bavilo asi hrát si s mým prvním. Respektive, moc hraní s ním ve výsledku není – všechno dělá sám. Chvílemi mi to vadilo, chvílemi ne. Ale když se nechtělo vytahovat Nikonku, tedy zrcadlovku, byl to ideální parťák. A film prostě vypadá jinak. Nakonec jsem toho na něj vyflákala asi nejvíc.

Krásné ráno v Albánii
Hřiště v Tiraně a těžce nezaujatý Uzel.
Pyramida v Tiraně
Bosna
Bosna
Bosenské zákoutí
Víc z blízka
Bosna v plamínkách
Osvěžující „Heaven in nature“ v Bosně…
Bosenský tunel
Bosenský výhled
Bosna
Černá hora
Nádherná Černá hora
Černá hora
Uzel u moře
Ovečky v Černé hoře
Uzel sám na moři ♥
Černá hora
Černá hora
Na horách v Černé hoře
Mercedes v Černé hoře
Makedonie
Makedonie
Makedonie
Makedonie
Makedonie
Makedonský gang
Makedonský gang
Meteora, Řecko
Meteora, Řecko
Meteora kočičí
Plitvická jezera v Chorvatsku
Plitvická jeskyňka
Plitvické vodopády
Plitvické údolíčko
Bosenský gang, schválně, kolik je na obrázku psů? 🙂
Bosenský gang
Srbská ranní záře
Starý kamenný most
Bosenský obchod se vším, co si jen dokážete představit. A boží kempingová židlička pro Uzla, která by rozhodně nesplnila normy EU. Ale je prostě boží.
Zlaté písky v Bratislavě

Nakonec jsem tedy vytáhla i Nikonku, který jen tak mimochodem nedávno přibyl brácha. Nikoňák, ale analogovej, efemko. Ale o tom až příště.

Albánie ♥♥♥ s minikravkou
Albánie v trojpseudokompozici
Albánští místňáci
Bosna
Bosenský jabka
Další s Bosenských tunelů
Rybky z Bosny
Bosenský ostružiny
Bosna
Část bosenských tuláků nosila tyhle značky na znamení, že jsou očkovaní a nesmí se jen tak střílet. Bohužel jich byla spíš menšina.
Bosna
Heaven in nature, malý bosenský ráj, hned u silnice a ta ledová ledová řeka ♥
Bosna
Bosna, světýlko v půlce tunelu.
Bosna
Bosna
Povědomý výhled v Bosně
Černá hora ♥
V Černé hoře bylo v horách najednou jaksi chladněji.
Černá hora
I tak to bylo na koupání
Černé jezero
Kaňon Tara
Krásný most přes Taru
A výhled na dno kaňonu
Prostě zábradlí
Meteora, Řecko
Meteora
Meteora
Meteora
Meteora
Pauza v Meteoře
Meteora
Meteora
Meteora
Starý Kamenný most v Bosně
Plitvické vodopády
Plitvické rybičky
Plitvické rybičky po druhé
Plitvická hladina
Plitvická jezera
Plitvické dno
Řecký podvečer na dobrou noc ♥

Na příští, tedy vlastně už tenhle rok, větší plány nemáme. Nejsou prachy, byť jedeme lowcost co to dá. Letos jsme se rozjeli ve větším a je potřeba šetřit – tedy nejezdit moc daleko. Ale balkánská rakije nás bude hřát ještě dlouho ♥.

Už jste si aspoň rozbili hubu na horách? Já mám vykloubený koleno, jak jinak. Návrat na lyže po deseti letech (protože koleno) nemohl proběhnout stylověji. Ale sníh na horách chutná dobře. Tak klid, nohy v teple a koleno v obvaze.

Pac & Pěstí Metteorwa

Shodou okolností se přihodilo, že jsem neplánovaně byla přes noc sama doma. Po hooodně dlouhé době. V předvánočním shonu jsem měla spoustu možností, jak nenadálou porci volného času využít. Měla jsem plnou hlavu toho, co je potřeba doma udělat a tak podobně – taky jsem teda mohla jít do postele, tam žrát nějakou prasárnu, koukat na seriály a pak opravdu tvrdě spát. A pak jsem na to hodila bobek a vytáhla plátno, co jsem dostala tenhle rok k narozeninám. Taková příležitost se totiž asi moc často opakovat nebude. 

I když jsme nakonec za hranice vyrazili, většinu léta jsme strávili „doma“. V lese a mezi loukami. Takové obyčejné české léto, zahrnující pavučinky i krávy, borůvky i jabka, vůni dřeva i repelentu. Byť si nehrajeme na superhrdiny a necháme uzla koukat na Simpsonovi, nebo žrát sušenky, případně, byť výjimečně, posílat záhadné ememesky, tady je veškerá technika tabu. Páč je vám tady stejně prd platná, jakmile dojde baterka. 

Oukej. Tak se mi ty rozestupy prodlužujou. Ovšem máme teď hodně práce, třeba s veselkou a tak. Snad už bude brzo po všem, zbývá už „ne moc“ času a pak to bude velká úleva. Jen teda se chci snažit fakt psát častěji. Ve svý hlavě jsem vtipná a výřečná jak Soukup, a večer když můžu v klidu začít „něco dělat„, nechci dělat vůbec nic. Jenom se mi honí v hlavě desítky myšlenek, představ, obav a tužeb. Mám v tom pak takovej emoční bordel, že nakonec nedělám prostě nic, protože mě jednoduše vyčerpá už jen ten shon, co v hlavě mám. Doufám že se to zlepší. Všechno se teď točí hlavně kolem tý veselky, furt je potřeba něco zařizovat a vymýšlet, aby všechno klaplo a já to prostě nesnášim, nebaví mě to. Fakt nejsem moc vdávací typ – já se sice těšim, ale mám fakt kliku že Plavčík se naopak v „těhle věcech“ vcelku vyžívá, tak to snad nebude fiasko. Už zbývá jen něco kolem dvou týdnů a já ani nemám došitý šaty, třeba. Jo, to bude ještě sranda. Ještě že máme ty Brdy…Jinak už bych asi plnou palbou najela kočárkem do lidí. Nebo aspoň objela Leštěnkovi ten jeho nablejskanej mercedes. Aspoň konečně taky prší ♥.

Bohužel se mi nedaří dodržovat „pseudopředsevzetí“ aspoň jednoho příspěvku za měsíc. Duben jsem teda projela, byť je to těsně. Má to své velké mínusy, nebo plusy, co já vím – prostě častěji to asi teď a v nejbližší době prostě dávat nebudu. Ale fotím celkem dost, i když ne a ne nic pořádného. Jako promyšleného, uměleckého, a tak vůbec. Za to jsem ale zase víckrát popadla Nikonku, aby nebyla odstrčená oproti všem těm analogovým stařešinám. Jo, a co jsem to vlastně chtěla? Jasně, plusy a mínusy a kecy. No, jde o to, že pak nemůžu dávat do kupy kratší a stravitelnější příspěvky, místo toho jedu bomby na dlouhym bordelu, ve kterym mám sama zmatky. Přeju dobrou chuť. Po pokusu o přemýšlení jsem se usnesla, že ukážu i Uzla, byť decentně…to je ovšem asi o úhlu pohledu, co znamená decentně :D.