Protože jsem byla hodná, udělala jsem si na Vánoce radost – dost na tom asi závisí moje brigádničení v Analogue, on když to má člověk pořád na očích, holt ho to láká. Takže, konečně jsem si pořídila trochu, lehce, „tak nějak„, sofistikovanější hračku, než je Zenit nebo Praktica. Asi není překvapující, že jsem sáhla po Nikonu (konkrétně FM), páč to má v mém případě ohromné výhody – třeba to, že můžu libovolně střídat skla, co mám na digi Nikonku (mám v nich „investici“ slušných pár tisíc žejo)…a to je prostě boží.
První sžívání probíhá zdá se dobře, ale hlavně… Ten hledáček! VELIKEJ! Jak ono se to hnedka lépe ostří, jak ono se to hnedka lépe všechno (nikdy jsem nebyla zrovna zdatnej ostřič, víme).
Vzhledem ke zřejmé smrti mého prvního nejprvnějšího Canona Prima 200 (díky Uzle :D), či co to je, jsem si samozřejmě neodpustila ještě jednu libůstku – jednorázovku od Lomography (SimpleUse camera), která se však dá používat opakovaně. Samozřejmě, že můj první pokus o znovupoužití jsem posrala, ale neva, napravíme :D. Každopádně vyhrávání si s barevnými filtříčky na blesk má taky trochu něco do sebe, ne že ne.
Jen je samozřejmě třeba myslet na to, že je to „jednorázovka“ s tvrdě nastavenou expozicí a bleskem, který dosvítí o pár metrů míň, než je člověk zvyklej. I přes přednaloadování čtyřstovkou vycházely fotky často tmavé – holt zima=tma. Takže, podle toho, jak dlouho mi vydrží – na zimu osmistovku, jaro/podzim čtyřstovku a na léto stovku a pak to bude cajk :).
Stejně časem zase budu mít roupy na další blbinky. Třeba vymakanější kompakt, nebo něco instantního. Trochu drahá posedlost…
Nu což. Dnešní pražská kalamita má taky něco do sebe. Sněhobřečka, jakou jsem dlouho nezažila. Dobrou chuť.
Pac & Pěstí Metteorwa
