Ze sněhu do louže a první kojofotky.

Bohužel se mi nedaří dodržovat „pseudopředsevzetí“ aspoň jednoho příspěvku za měsíc. Duben jsem teda projela, byť je to těsně. Má to své velké mínusy, nebo plusy, co já vím – prostě častěji to asi teď a v nejbližší době prostě dávat nebudu. Ale fotím celkem dost, i když ne a ne nic pořádného. Jako promyšleného, uměleckého, a tak vůbec. Za to jsem ale zase víckrát popadla Nikonku, aby nebyla odstrčená oproti všem těm analogovým stařešinám. Jo, a co jsem to vlastně chtěla? Jasně, plusy a mínusy a kecy. No, jde o to, že pak nemůžu dávat do kupy kratší a stravitelnější příspěvky, místo toho jedu bomby na dlouhym bordelu, ve kterym mám sama zmatky. Přeju dobrou chuť. Po pokusu o přemýšlení jsem se usnesla, že ukážu i Uzla, byť decentně…to je ovšem asi o úhlu pohledu, co znamená decentně :D.

Sama sebe musím pochválit, že jsem se skutečně nakonec přinutila udělat si pořádek v negativech. Mám je popsané a roztříděné, připadám si díky tomu jako zodpovědná osoba. A samozřejmě si nemůžu odpustit nějaké archivní pecičky. Některé pro mě mají najednou kouzlo až teď. I když jsou to třeba nakonec fotky na nic a o ničem.

Bordel v čajovně. Taková nostalgie. Dala bych si jen tak směnu…zase jednou. Pěkně narvanou čajovnu s pár milejma štamgastama, pár těma co nás srali a hromadou otravnejch lidí s hloupýma otázkama. A zase bych si chtěla představovat, jak jim vybuchujou hlavy. Ale pravda je, že většina zákazníků byli miláčci. Jenže ty prdeloxichty a „chcivásprostěsrátjentakproniczanic“ lidi tomu dávali šťávu, to se nedá popřít. Holt, práce s lidma je všude stejná...

 

Kdysi dávno foceno z vlaku…

 

Kdysi dávno foceno z vlaku podruhé…

 

Podzim na Malý straně. Tak 2011? Asi?

 

Modrá.

 

Dávný oblaka.

 

Petřín 2011.

 

 

 

Bezhlavec. Asi mi to při focení připadalo vtipný.

 

Ultraretro.

 

Sníh na sídlišti a dlouhej čas.

 

Západ slunce kdysi dávno.

 

Aranka ♥.

 


A ještě trochu slunce z minulého jaroléta…

Jaro 2017.

To už je možná podzim…:D

 

Petřínská restaurace…

Tajemná zákoutí Petřína.

Uzlíček ještě v břiše.

 

Vicky ♥.

Mám i fotky ještě z vánočního období. Nebo prostě zimního. Občas už skoro jarního. Já už ani nevim.

Bordel.

 

Motol.

 

Ještě o Vánocích na Motole…

Uzel.
Takovejch těch pět minut klidu.
Estetická sůl. Aby uzel nefrkal a ráno bylo čím se kochat.

 

Takovej ten tanec světla. Protože v oknech máme ještě takový ty starý skla. Zvlněný a tak vůbec.

 

Zase sedící čubka.

 

Protože mít chlup v tlamce je cool.

 

Rozostřený výhled. Asi by to chtělo vyklepat písek s heliosu.

 

Koupili jsme multivana mimochodem. Je to skvělá věc. I ta sekta kolem…se všim poraděj, pomůžou…cvoci to jsou.

 

Čubka. Čubka zase zapomněla, že zde je to na ni moc vysoko a bojí se skočit. A že vracet se jí nechce. Čubka nezapomněla, že ji i za cenu hlíny až za ušima a škrábanců v ksichtě sundám. Prostě čubka.

Taková ta rodinná pohoda. Stojky a tak.

 

Protože zrcadlo.

 

Motolský modřínek ♥

 

Mytí oken jako sport. Adrenalinovej.

Taková hromada větví.

 

Jeden z nejosobitějších stromů na Petříně. I s rozhlednou.

 

Výhled na Hradčany bez hradu.

A ještě pár uzlovin.

Jakožedojemná momentka.

 

Takovej ten běžnej výraz…jako běžte všichni víte kam…

 

Pan ucho.

Malý žmoulač.

 

Taková obyčejná žehlicí rutina s malým čumilem. A nějakým chupatým humusem ve skeneru.

Digiuzloviny.

Neni to jak to vypadá, fakt že ne.

A je libo i nějaký čubkoviny?

 

Čubka jedna pyskatá.

 

Čubkoportrét.

 

Takovej fotošopúlet. Protože se mi nelíbilo pozadí. Ale líbilo se mi světlo. A čubčí výraz. 

 


A teprv když přišel čas nátělníků a slunečních brýlí z nutnosti, přišel čas na fotky z těch nejkrutějších mrazů letošní zimy. Protože proto.

Zimní Smilovice jsou fakt boží.

 

Nikdy nebyla dost zima.

 

Stopy ve sněhu.

Rozhodně se samozřejmě musím pochlubit prvním svitkem s Flexaretu. Něco na něm je. To mi stačí :D.

Horor ve Smilovicích.


Hlavně díky mulťáku výletničíme jako o život. Víme, že kdyby průser, přespíme kdekoliv bez větší námahy. A uzel si zvyká. Už dal i budku. A kdo dá budku, ten dá všechno. Fakt. Brdy jsou prostě nejlepší.

Ráno v Brdech.

Brdy na negativu…

Brdské proutky.

 

Čubka.

 

Čubka v protisvětle v Brdech.

 

Kluci u Budky. Schválně kdo je najde?

 

Koruny v Brdech ♥.

 

Ráno v Brdech, slunce a pára.

Brdy digikompatíkem…

Fascinace minidubama poprvé.

 

Fascinace minidubama podruhé.

Jaro v louži, i když to asi evokuje spíš podzim což?

Protože Brdy jsou prostě nejvíc, tečka.

 

Pneumobrdy.

Hele čáp!

 

 

 

A Brdy Nikonkou, aby nebyla zahanbená.

Zámecký park v Rožmitále.

Ale nejsou to jen samý Brdy.

Fascinace minidubama potřetí.

 

Už je to asi moc co?

 

Moje první kojofotka.

 

To je moje druhá kojofotka. Rozuměj fotka cvaknutá při kojení. Je to poznat?

 

Počítání kruhů.

 

Říční romantika.

 

Slavkovský les.

 

Ještě byla zima, uzlíček zachumlán, ale pořád v pozoru.

 

Výhled z Radyně. Myslim.

Pro náladu krátké video. Kouzelné uhlíky a ten uklidňující zvuk…  

 


I v Praze je ale blaze. Pokud člověk vyrazí dost brzo a vyhne se vlně turistů. Z těch mi totiž občas tečou nervy. To víte, neuměj vyhodit bordel do koše, všude zacláněj, někdy i vyloženě vědomě, chmataj na cizí psy bez dovolení a tak podobně…

 

Protože mít na jaře fotku rozkvetlýho stromu je povinnost.

 

Protože mít na jaře fotku rozkvetlýho stromu je povinnost na druhou.

 

Protože Plavčík vařil pampeliškový pivo.

 

A to je asi tak všechno. A já jdu spát. Dobrou.

 

Pac & Pěstí Metteorwa

 

Mohlo by se vám také líbit...

Your email will not be published. Name and Email fields are required

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..