Tenhle negativ z mé oblíbené „lomojednorázovkynanásobnépoužití“ mám uložený jako Velikonce. A to i přes to, že se tam zjevně nemihla ani jedna jediná pomlázka nebo kraslice. Jsou to jen lesy a louky, kluci a čubka, květy a voda a čerstvé jarní slunce, které nás pomalu a velice nenápadně začíná opouštět. První nápovědou je ne chladivý, ale mrazivý stín.

Tyhle fotky mají speciální kouzlo. Jsou to totiž fotky z předvelikonočního jara. Ovšem vzhledem k tomu, že nám pomalu začíná baboletní počasí, leckdo by mi možná uvěřil, že jsou zcela aktuální. Nu, sice nejsou, ale hřejou stejně. Jen by mě osobně opravdu potěšilo, kdyby se počasí přeci jen umoudřilo – aspoň trošku – a nebylo jako rána pěstí aspoň obden.

Bohužel se mi nedaří dodržovat „pseudopředsevzetí“ aspoň jednoho příspěvku za měsíc. Duben jsem teda projela, byť je to těsně. Má to své velké mínusy, nebo plusy, co já vím – prostě častěji to asi teď a v nejbližší době prostě dávat nebudu. Ale fotím celkem dost, i když ne a ne nic pořádného. Jako promyšleného, uměleckého, a tak vůbec. Za to jsem ale zase víckrát popadla Nikonku, aby nebyla odstrčená oproti všem těm analogovým stařešinám. Jo, a co jsem to vlastně chtěla? Jasně, plusy a mínusy a kecy. No, jde o to, že pak nemůžu dávat do kupy kratší a stravitelnější příspěvky, místo toho jedu bomby na dlouhym bordelu, ve kterym mám sama zmatky. Přeju dobrou chuť. Po pokusu o přemýšlení jsem se usnesla, že ukážu i Uzla, byť decentně…to je ovšem asi o úhlu pohledu, co znamená decentně :D.

Letošní masopust jsme proseděli s uzlem ve strahovském pivovaru na zabíjačce. Ten minulý jsme se ale kousek prošli s průvodem na Malé straně. A já jsem fotila a fotila…a pak se stala taková vtipná věc. Odešel mi disk v počítači a několik nejnovějších sérií nebylo zálohovaných. Ještě. Přitom já jsem takovej poctivec zálohovací, ale tentokrát došlo na průser, kdy mi současně vypověděly ještě navíc tři paměťovky. Vážně štěstí. Jsou tedy fotky, o které jsem přišla naprosto nenávratně. Ale co se dá dělat. O fotkách z masopustu jsem například byla přesvědčená, že prostě nejsou. A ony jsou. Holt jednu z karet jsem příliš nezkoumala, tyhle fotky mi ani nepřišly nějak extra důležité. A po roce, jako by se samy přihlásily. No…letošní masopust byl sedací, žrací, mrznoucí a nefotící. Ten minulý, ten byl takový, jak ho mám vyfocený…(po průvodu jsme se přežrali a asi i ožrali, s uzlem už se jen usrkává, nebo maximálně upíjí).   

Jo. Mám v tom už bordel. Sic jsem podnikla několik málo kroků k tomu, abych v negativech neměla binec, je to holt mravenčí práce. Skončila jsem tedy u nakoupení lepících štítků, abych je měla aspoň popsané. Jsem to ale pracant. Mám teď sice neprůstřelnou výmluvu, protože toho moc nenaspím, od té doby co jsem „shodila buben“. A i když uzlíček je hodný jak jen to může zvládat, není pořád ještě moc času na podobné „radovánky“. Šestinedělí prostě neni prdel. Aspoň už nějakou dobu nemám paranoidní obavy z toho, že mi upadne pánev pokaždé, když si potřebuju kejchnout. 

Stále i v mrazech jsem s sebou tahala „prakticu“. Bohužel i v době, kdy teploty klesaly celkem dost pod nulu, což se podepsalo trochu i na filmu. Je poprvé, co jsem si nechala film digitalizovat v labu, protože můj domácí chudáček na to nějak nestačil. Nedopadlo to špatně. Holt je ten film trošku podchlazený.


No, nevydržela jsem to. Prostě si potřebuju dáchnout, tak si napíšu článek a zavzpomínám si na příjemné chvíle v nádherném Camargue. Všechno bude fajn. Fakt.
Fotky už mám připravené cca měsíc, vlastně spíš víc než měsíc, ale čas prostě nebyl (ani teď zrovna ještě moc neni). A tentokrát budu více psát a dám snad i nějaké tipy, kdybyste se třeba někdy chtěli taky vydat na tohle nádherné místo.

Vlastně kecám. Je tam i pár cvaků z Prahy. Jarních. Ze všech sil jsem se snažila vyhnout klasickému jarnímu klišé s kytkama. Zase ne zcela úspěšně. Ale co už, tentokráte černobíle a Zenitem. Je krásně pod perexem. Tak čus.

//archiv 11. května 2015

To už je zas doba. Jen tak mimochodem, fotila jsem tehdy pouze na film, protože jsem zapomněla paměťovku do Nikonky. Teď hodně fotím spíš na film, protože jsem líná. Od té doby jsme se na tomhle kouzelném místě ve stejném složení setkali ještě jednou. A i pár cvaků z toho mám, na někdy příště. 

úvod

Netrvalo dlouho a samozřejmě jsem vyplácala další dva filmy. Fuji i Kodak Portra –  můj oblíbenec. Velmi drahý oblíbenec :D. Musím se trochu víc poprat s expozimetrem, po zkušenostech se Zenitem mu na Praktice až tolik nevěřím, ale podle všeho bych měla. Sic ne každou druhou, ale pár fotek jsem musela expozičně doladit, protože jsem expozimetru nevěřila.

Jsou to jen další „jen tak cvaky“ a jarním kýčovinám jsem se jako vždy nevyhnula :). Už si ale na „Prakticu“ začínám úspěšně zvykat, tak se snad dokopu k něčemu zajímavějšímu…ale to asi až po Absolutoriích, jak to tak vidím…