Návratový článek po měsících mlčení jsem si představovala trochu jinak. Nejdřív však musím dostát povinnostem. Událo se toho totiž hodně a i to, že jsem se nechala zlákat k recenzi za úplatu s tím tak jako tak souvisí. Když už totiž nemáme být jen dva, ale tři…člověk tak nějak začne hnízdit a velebit. K tomu patří i něco pěkného na zeď.
Už u nás doma visí nějakou tu chvíli, já však hnízdila, měla spoustu jiných starostí, dále jsem si promáčkla displej na svém nebohém noťasu a učinila ho dočasně nepoužitelným – stále ještě čekám na opravu, už několik týdnů – a nakonec odešla na pár dní ze dvou udělat tři.
Sic můžu aspoň v polních podmínkách dostát dohodě, je to trochu „porod“ číslo dvě. Francouzská klávesnice je můj nepřítel – nikdy jsem se nenaučila psát všema deseti a hledání znaků schovaných pod úplně jinými mě zdržuje. Ani podklady nejsou to pravé, ale lepší než nic. A co vlastně nakonec vůbec jde?
Přesně tak. Obrázek na zeď od Saal Digital. Vždycky jsem ráda, když si jednou za čas můžu utrhnout peníze na velký tisk. Beru to i jako další formu zálohy. A tisk „na plech“ za úplatu v podobě recenze, který jsem si nakonec vybrala, určitě něco vydrží. Má ovšem velmi charakteristický vzhled, který se rozhodně nehodí pro každou fotku. Jak i Saal Digital uvádí na svých stránkách, hodí se spíše pro černobílé fotky. Já bych jen doplnila, že z mého pohledu se hodí především pro fotky více kontrastní a hlavně „prostorové“ – lesk plechu totiž budí dojem 3d efektu a hlavně v případě krajiny vás přímo vtáhne do „obrazu“.
Například bych se osobně vyhnula použití pro portréty – pokud člověk nestojí o noční můry. Nevýhodou je, že zvlášť v listopadovém splínu tisk ztrácí živost. Jakmile ale trochu zasvítí, člověk těžko odtrhne oči.
Mám natočená i nějaká videa, kde by efekt měl být hezky vidět, ale bohužel teď nemám moc podmínky ani čas je zpracovat. Snad se vybičuju k dodání později.
Osobně jsem se službami Saal Digital velmi spokojená. Dodání proběhlo rychle, vše bylo pečlivě zabaleno a dodaný závěsný systém nebyl problém zprovoznit. Není to ovšem levná sranda, s tím se musí počítat.
Doufám že tohle je první krůček zpět ke psaní. Rozhodně o čem psát je a fotek mám nasysleno neskutečné množství. Mám z toho trochu depku, ale snad tohle popostrčení pomůže. Jen musím počkat, až budu mít zpátky svůj nebohý noťas, který jsem zmrzačila.
Závěrem děkuji Saal Digital za možnost nechat se těšit krásným tiskem na stěně. Nevím jestli bych jinak byla ochotná investovat tolik, to už je na uvážení každého. A oficiálně se omlouvám za tu prodlevu – snad je pochopitelné, že uzlíček musel mít přednost před vším…a ten noťas, to už se ani nedá komentovat :D.
Listopad mě těší. Mám ráda vůni tlejícího listí.
Pac & Pěstí Metteorwa.
