série

Zelenina a ty věci okolo

uvod

Takovej ten skoropodzim. Dýně. Zbarvený hrušky. Zbarvený listí. Koně, slepice, psi a koza. Babí léto, teplo a dusno. Čas krmení. A hromady rajčat co voní tak sladce. Sladce jako vidle a kusy rozkládající se prasečí kůže. Pro slepice. Pro ty nejlepší vajíčka, špinavý od slepičinců.

Na zahřátí, když je ta kosa. A kluzko.


Continue reading

Prosincové ráno

uvod

Jak to tak bývá, když mi přišlo více peněz, skončilo to samozřejmě tak, že jsem si koupila další foťák. Canon PowerShot SX150. Kdysi jsem měla „stotřicítku„, ale ta se stala obětí nehody. Tehdy mi to bylo dost líto, ale bylo mi jasné, že oprava by pravděpodobně vyšla na víc, než nový kompatík. Tak jsem to oželela. Ale inzerátu, kde se téměř ten samý ultrazoom (jen trochu novější, navíc skoro nepoužívaný) prodával za příjemnou cenu, jsem samozřejmě okamžitě podlehla.

Takže mám zase příjemnej foťáček na tužkovky, kterej se všude vejde. Navíc umí i pěkné video (moje ošuntělá Nikonka je taková ta už hodně zastaralá zrcadlovka, co neumí lajfvjů a už vůbec ne video), což se mi hodně líbí, kamerka co jsem používala na cestě do Arménie se ne vždy na vše hodí.

Tohle ráno bylo dost smutné. Continue reading

Orlí Hnízdo a jiná zákoutí…

úvod

Chvíli před absolutorním peklem (asi tak den-dva, pokud si to správně pamatuju), jsme byli na výletě. Na Orlím hnízdě. Konkrétněji někdy v Červnu. Přesně tak, já si to nepamatuju.

Co si ale pamatuju vážně živě je závrať. Orlí hnízdo nabízí opravdu dechberoucí výhled, na mě ale asi až moc dechberoucí. Neměla jsem daleko k tomu, abych v mnoha místech lezla po čtyřech. A to jsem se kdysi výšek ani moc nebála, ale nějak asi stárnu a bojím se čím dál tím víc všeho.

Mimo to jsme se občas jen tak courali a já si hrála s Prakticou. Akorát jsem si nedávno pořídila další. Tahle začala zlobit s filmem, tak uvidíme co ta nová 🙂

Jen tak mimochodem, na Orlím Hnízdě je pochopitelně fakt kosa. A maj tam fakt fajnovou polívku.

Přeju bezbolestné pokoukání.

Continue reading

Půl roku fuč a Bettyna vyrostla

uvod

Je to ostuda. Dodělala jsem školu, zorganizovala absolventskou výstavku s promítáním na lodi Niké, tedy Cargo Gallery, založila fa/unpage Disgrafig, pořídila si s Plavčíkem štěně, opustila čajku, cestovala napříč naší krásnou zemičkou, začala pracovat v Komunitním centru Kampa, fotila a fotila….a tady nechala mrtvo. Fujjeto.

Ale už jsem se zmátořila. Musím to napravit. A těch fotek…to bude na dlouhé večerní prohlížení, pokud si z milionů věcí co právě můžete dělat, vyberete čubrnění na moje cvaky.

Když tedy máme ten nový rok, ještě celkem čerstvě…a na péefko jsem se též vyprdla….aspoň si můžu zrekapitulovat, co jsem si víc než půlroku syslila v útrobách počítače a kinofilmů. Přeji příjemnou (NE)zábavu.

Dělám si srandu, to by ten článek měl kilometry. A protože je teď celkem kosa a minimálně v Praze se sametovej sníh rozpliznul…hřejivé čoklí fotky. Od minina po téměř vyspělou současnost. Bettyna, Něměcký krátkoststý ohař, princezna, popelnice a ukňouraná otravka ♥. Continue reading

Praktica podruhé

úvod

Netrvalo dlouho a samozřejmě jsem vyplácala další dva filmy. Fuji i Kodak Portra –  můj oblíbenec. Velmi drahý oblíbenec :D. Musím se trochu víc poprat s expozimetrem, po zkušenostech se Zenitem mu na Praktice až tolik nevěřím, ale podle všeho bych měla. Sic ne každou druhou, ale pár fotek jsem musela expozičně doladit, protože jsem expozimetru nevěřila.

Jsou to jen další „jen tak cvaky“ a jarním kýčovinám jsem se jako vždy nevyhnula :). Už si ale na „Prakticu“ začínám úspěšně zvykat, tak se snad dokopu k něčemu zajímavějšímu…ale to asi až po Absolutoriích, jak to tak vidím… Continue reading