uvod

Ať žije prokrastinace. Nač dělat důležité věci do školy, když můžu vztekle psát o pejskách, nebo skenovat nové filmy. Už aby byl konec, já tu školu začínám fakt bytostně nesnášet. Ze Zenitu jsem konečně vytáhla další černobílý film. Je to slušná směska všeho možnýho, ještě na mě trochu dýchá zimou.

úvod

Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takovýho může stát, ale stalo se. Doteď jsem z toho trochu na vážkách, ale na druhou stranu, výsledek neni až tak špatnej. Dvojitá expozice je známý pojem a tuhle srandu umí i spousta starých analogových foťáků. Ale Zeniti ne. Určitě tedy ne ty, co mám já (jo, jeden už je „po smrti). Ale samozřejmě, dá se to i obejít. Pokud tedy chcete. Nebo jste bordeláři.

úvod

Dnes dopoledne jsem se asi po čtrnácti hodinách v autobusu vypotácela na Černý most. Bylo to krásné, ať počasí přálo nebo nepřálo, bylo to krásné. Jsem plná dojmů, nových informací, zážitků a utahaná jako kotě. Nachodili jsme určitě pár desítek kilometrů. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dá stihnout tolik za relativně krátkou dobu. Jako správné děvčátko na výletě do slavné Paříže jsem si přivezla nějaké módní doplňky a víno (sýr jsem si odpustila). Nepřivezla jsem ale ani jednu obligátní Eiffelovku. Ať žijou třídní výlety.

_DSC1150m

Vzpomínka na trénování před cestou do Arménie…

Podnikli jsme první větší výlet, abychom se s motorkou lépe seznámili a ověřili si, jak moc velký opruz motorkaření je. Není to taková hrůza, čekala jsem to horší – obzvlášť bolest prdelní. A zkusím to tak nějak shrnout, jinak než obvykle. Takovej pokus. A taky samozřejmě neochudím o fotky, které najdete níže. Juch.

Užili jsme si krásný víkend za krásného počasí v krásném městě. Ale chtělo by to se zdržet déle. Přivezla jsem si hodně fotek a bolení v krku – to jsem ale pravděpodobně chytla spíš ve škole, nebylo mi úplně dobře už před víkendem. Nádherné podzimní barvy, a zvířata kam se podíváš. Doteď mají pro mě tyhle cvaky svoje speciální kouzlo.