uvod

Takovej ten skoropodzim. Dýně. Zbarvený hrušky. Zbarvený listí. Koně, slepice, psi a koza. Babí léto, teplo a dusno. Čas krmení. A hromady rajčat co voní tak sladce. Sladce jako vidle a kusy rozkládající se prasečí kůže. Pro slepice. Pro ty nejlepší vajíčka, špinavý od slepičinců.

Na zahřátí, když je ta kosa. A kluzko.


uvod

Jak to tak bývá, když mi přišlo více peněz, skončilo to samozřejmě tak, že jsem si koupila další foťák. Canon PowerShot SX150. Kdysi jsem měla „stotřicítku„, ale ta se stala obětí nehody. Tehdy mi to bylo dost líto, ale bylo mi jasné, že oprava by pravděpodobně vyšla na víc, než nový kompatík. Tak jsem to oželela. Ale inzerátu, kde se téměř ten samý ultrazoom (jen trochu novější, navíc skoro nepoužívaný) prodával za příjemnou cenu, jsem samozřejmě okamžitě podlehla.

Takže mám zase příjemnej foťáček na tužkovky, kterej se všude vejde. Navíc umí i pěkné video (moje ošuntělá Nikonka je taková ta už hodně zastaralá zrcadlovka, co neumí lajfvjů a už vůbec ne video), což se mi hodně líbí, kamerka co jsem používala na cestě do Arménie se ne vždy na vše hodí.

Tohle ráno bylo dost smutné.

úvod

Chvíli před absolutorním peklem (asi tak den-dva, pokud si to správně pamatuju), jsme byli na výletě. Na Orlím hnízdě. Konkrétněji někdy v Červnu. Přesně tak, já si to nepamatuju.

Co si ale pamatuju vážně živě je závrať. Orlí hnízdo nabízí opravdu dechberoucí výhled, na mě ale asi až moc dechberoucí. Neměla jsem daleko k tomu, abych v mnoha místech lezla po čtyřech. A to jsem se kdysi výšek ani moc nebála, ale nějak asi stárnu a bojím se čím dál tím víc všeho.

Mimo to jsme se občas jen tak courali a já si hrála s Prakticou. Akorát jsem si nedávno pořídila další. Tahle začala zlobit s filmem, tak uvidíme co ta nová 🙂

Jen tak mimochodem, na Orlím Hnízdě je pochopitelně fakt kosa. A maj tam fakt fajnovou polívku.

Přeju bezbolestné pokoukání.

uvod

Je to ostuda. Dodělala jsem školu, zorganizovala absolventskou výstavku s promítáním na lodi Niké, tedy Cargo Gallery, založila fa/unpage Disgrafig, pořídila si s Plavčíkem štěně, opustila čajku, cestovala napříč naší krásnou zemičkou, začala pracovat v Komunitním centru Kampa, fotila a fotila….a tady nechala mrtvo. Fujjeto.

Ale už jsem se zmátořila. Musím to napravit. A těch fotek…to bude na dlouhé večerní prohlížení, pokud si z milionů věcí co právě můžete dělat, vyberete čubrnění na moje cvaky.

Když tedy máme ten nový rok, ještě celkem čerstvě…a na péefko jsem se též vyprdla….aspoň si můžu zrekapitulovat, co jsem si víc než půlroku syslila v útrobách počítače a kinofilmů. Přeji příjemnou (NE)zábavu.

Dělám si srandu, to by ten článek měl kilometry. A protože je teď celkem kosa a minimálně v Praze se sametovej sníh rozpliznul…hřejivé čoklí fotky. Od minina po téměř vyspělou současnost. Bettyna, Něměcký krátkoststý ohař, princezna, popelnice a ukňouraná otravka ♥.

uvod

Ať žije prokrastinace. Nač dělat důležité věci do školy, když můžu vztekle psát o pejskách, nebo skenovat nové filmy. Už aby byl konec, já tu školu začínám fakt bytostně nesnášet. Ze Zenitu jsem konečně vytáhla další černobílý film. Je to slušná směska všeho možnýho, ještě na mě trochu dýchá zimou.

úvod

Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takovýho může stát, ale stalo se. Doteď jsem z toho trochu na vážkách, ale na druhou stranu, výsledek neni až tak špatnej. Dvojitá expozice je známý pojem a tuhle srandu umí i spousta starých analogových foťáků. Ale Zeniti ne. Určitě tedy ne ty, co mám já (jo, jeden už je „po smrti). Ale samozřejmě, dá se to i obejít. Pokud tedy chcete. Nebo jste bordeláři.

úvod

Dnes dopoledne jsem se asi po čtrnácti hodinách v autobusu vypotácela na Černý most. Bylo to krásné, ať počasí přálo nebo nepřálo, bylo to krásné. Jsem plná dojmů, nových informací, zážitků a utahaná jako kotě. Nachodili jsme určitě pár desítek kilometrů. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dá stihnout tolik za relativně krátkou dobu. Jako správné děvčátko na výletě do slavné Paříže jsem si přivezla nějaké módní doplňky a víno (sýr jsem si odpustila). Nepřivezla jsem ale ani jednu obligátní Eiffelovku. Ať žijou třídní výlety.

_DSC1150m

Vzpomínka na trénování před cestou do Arménie…

Podnikli jsme první větší výlet, abychom se s motorkou lépe seznámili a ověřili si, jak moc velký opruz motorkaření je. Není to taková hrůza, čekala jsem to horší – obzvlášť bolest prdelní. A zkusím to tak nějak shrnout, jinak než obvykle. Takovej pokus. A taky samozřejmě neochudím o fotky, které najdete níže. Juch.

Užili jsme si krásný víkend za krásného počasí v krásném městě. Ale chtělo by to se zdržet déle. Přivezla jsem si hodně fotek a bolení v krku – to jsem ale pravděpodobně chytla spíš ve škole, nebylo mi úplně dobře už před víkendem. Nádherné podzimní barvy, a zvířata kam se podíváš. Doteď mají pro mě tyhle cvaky svoje speciální kouzlo.