Různé

Orlické hory Zenitem

Vlastně kecám. Je tam i pár cvaků z Prahy. Jarních. Ze všech sil jsem se snažila vyhnout klasickému jarnímu klišé s kytkama. Zase ne zcela úspěšně. Ale co už, tentokráte černobíle a Zenitem. Je krásně pod perexem. Tak čus.

//archiv 11. května 2015

To už je zas doba. Jen tak mimochodem, fotila jsem tehdy pouze na film, protože jsem zapomněla paměťovku do Nikonky. Teď hodně fotím spíš na film, protože jsem líná. Od té doby jsme se na tomhle kouzelném místě ve stejném složení setkali ještě jednou. A i pár cvaků z toho mám, na někdy příště.  Continue reading

Z nového mazlika

Konečně mám první vlaštovky z nový hračky. Miluju ty chvíle kdy náhodně nacházím ještě nevyfocené filmy a klepu se z toho radostí. Takhle to bylo i s tímhle Ilfordem. Teď pokračuju s náhodně zapomenutou portrou od Kodaku. 

Já už fakt dlouho přemýšlím nad skutečně plánovaným a vymazleným focení na film. Nějak mi to zatim nevychází. Sem neschopná. A líná. Snad mě to s jarem přejde. Tě pic. Continue reading

Protože fotim blbiny

Tak to bývá, když si člověk pořídí novou hračku. Navíc se vejde do kapsy (ok, ne do takovejch těch minikapsiček na prd), k tomu je to digi, takže stačí větší karta a nejde jinak než cvakat každou kravinu. Hrát si se starým známým, jako by to bylo včera.

Začala jsem dost uvažovat o tom, že by to chtělo správně zarchivovat fotky co mám. Minimálně ty digi. Byť obecně zálohuju jak to jde, pixely nejsou to pravé ořechové a nikdy nebudou. Bohužel to není levná sranda.

Sic už jsem si zaplnila svoje letité album, má ještě hodně prázdných stran. To si žádá vyplnit. Ale timhle ne. To by za to nestálo. Snad možná kukátko, se svým kouzlem debilnosti. Muhehe.

Continue reading

Zelenina a ty věci okolo

uvod

Takovej ten skoropodzim. Dýně. Zbarvený hrušky. Zbarvený listí. Koně, slepice, psi a koza. Babí léto, teplo a dusno. Čas krmení. A hromady rajčat co voní tak sladce. Sladce jako vidle a kusy rozkládající se prasečí kůže. Pro slepice. Pro ty nejlepší vajíčka, špinavý od slepičinců.

Na zahřátí, když je ta kosa. A kluzko.


Continue reading

Orlí Hnízdo a jiná zákoutí…

úvod

Chvíli před absolutorním peklem (asi tak den-dva, pokud si to správně pamatuju), jsme byli na výletě. Na Orlím hnízdě. Konkrétněji někdy v Červnu. Přesně tak, já si to nepamatuju.

Co si ale pamatuju vážně živě je závrať. Orlí hnízdo nabízí opravdu dechberoucí výhled, na mě ale asi až moc dechberoucí. Neměla jsem daleko k tomu, abych v mnoha místech lezla po čtyřech. A to jsem se kdysi výšek ani moc nebála, ale nějak asi stárnu a bojím se čím dál tím víc všeho.

Mimo to jsme se občas jen tak courali a já si hrála s Prakticou. Akorát jsem si nedávno pořídila další. Tahle začala zlobit s filmem, tak uvidíme co ta nová 🙂

Jen tak mimochodem, na Orlím Hnízdě je pochopitelně fakt kosa. A maj tam fakt fajnovou polívku.

Přeju bezbolestné pokoukání.

Continue reading