Hromada bordelu z karantény

Jako obvykle, jednou za čas, tady bylo dlouho mrtvo (taková moje klasická cca tříměsíční odmlka). Trochu práce, trochu stresy s řidičákem a trochu karanténa kvůli koroně – holt na mě tohle tancování kolem viru má opačný efekt než na ostatní, asi – v tom smyslu že jsem sice předělala galerie atp., ale do fotookecávek se mi nechtělo. Ale jestli se někdo z vás nudí, i tak mám nahromaděnou kupu matroše na scrollování.

Na začátek – ano, i přesto že jsme se pochopitelně snažili o šetřivé Vánoce, pustila jsem přes dvanáct tisíc korunek na řidičák a nějaké drobné za dva foťáky (ať žijou úchylky). O těch jsem se ovšem zmiňovala minule, jen ještě nebyl matroš. Ruská Vilia prošla – fotky jsou! Neni to rozbitý a je to i celkem hezký a svý. Bohužel, v rámci řidičákem vymytýho mozku a momentální paniky mám zatím jen jeden film a na další momentálně není nabito. Trošku překážkou může být, že si tahle hračka vše nastavuje tak nějak sama, ostření je tak nějak asi čistě podle pocitu a vůbec. Prostě lomo. Ale myslim že občas pro ni využití najdu ♥ (taky je to jediné co mám, co komunikuje s kulatým hračkobleskem, co jsem si ulovila ještě při brigádě v Analogue). V létě a na cestách budeme parťáci :).

Ps. – Fomapan 400

Ostření jde občas mimo mé chápání. Stále je co se učit :D.
Test blesku a Betty plná nadšení ze spolupráce.

Pozadu nesmí zůstat ani lomographyjednorázovka, kterou už jsem prohnala tak 7 filmů určitě a stále neklame (jen teda blesk už potřeboval novou baterku). Minule to byly nesváteční momentky, tak tyhle jsou ty sváteční. Z Vánočního parníku a tak…

Ps. – ano, zapomněla co je to za film, ale střílim od boku že nějakej Kodak (400 to musí být tuplovaně).

Rozbalování svatebního daru, který jsme „odevzdali“ trochu se zpožděním…
Akrobacie pro nejlepší záběr z Vánočního parníku.
Parťák, co nás nechtíc doprovázel…
A dostal panáka :).
„Kultura“ na Újezdě – kdo zná, bezpečně pozná.
Další do sbírky fotek pro sociálku ♥
Rozmazaná romantika a kajakářem.

Samozřejmě prim u mě momentálně má Nikon FE. Je to miláček. I když to jeho bouchnutí se občas ozývá při přetáčení filmu, tak snad zůstaneme u občasného zadrhávání a vše bude ok. Mám také jen jeden film, ale docela šťavnatej – hory a Báru. Takový zajímavý kombo. Fomapanem, protože je levnej a stejně nikdy nezklame ♥.

Bez čubky to samozřejmě nejde.
Zkouška světla. Bohužel, už to bez něj nešlo a sem tam se fakt hodí.
Moje obligátní klasika, šípky.
Bára jako za starejch časů a nastrojená.
Bára nejoblíbenější.

Samozřejmě, musim mít okecávky i ohledně toho řidičáku. Za prvé, ano, i skoro ve třiceti jsem ho ještě neměla. Holt nebyl důvod, i když vzhledem k tomu, že už nějakou dobu máme ten náš úžasnej Multivan po německých důchodcích, to byla zřejmě jen otázka času, kdy dojde k hecu. A nakonec to byl hec přímo monstruozní (i kvůli tomu, že na rozhazování nebylo a stejně se nakonec povedlo včas našetřit dost peněz). A také kvůli tomu, že vzhledem k dalším okolnostem (ohoho, hra na tajemnou), to i dost spěchalo. Jakože fest. Takže to byl dost vyhrocenej měsíc a půl, ale povedlo se. Chlap holt musel více pomoct s prckem, kvůli náhradní brigádě, kde se mnou Uzel nemohl být, a samozřejmě jízdám a mým hysterákům kvůli neschopnosti se dost rychle doučovat teorii a předpisy. Nakonec jsem asi týden před nouzovým stavem zvládla závěrečnou jízdu. Na poprvý. Neuvěřitelný, věřte mi. Testy moc v potaz neberu, poctivě jsem se připravovala a jo, moje hysterie se vyplatila a napsala jsem to na 100% (šprtka – ne že by mi to ohledně řízení k něčemu bylo, žeano).

I přes zmražení celý země se mi povedlo do prvního týdne v Dubnu získat fyzickej řidičák, a tím tedy moct začít řídit doopravdy. A věřte mi, je to peklo. Sice nahrává nízký provoz, ale…já dělala řidičák s klasickou oktávkou s všemožnejma vychytávkama. Jenže my máme diesel Mulťák z devadesátek. Byla jsem zvyklá brzdit pomalu a hodně opatrně, jinak se oktávka pomalu stavěla na čumák nebo rovnou dělala kotrmelce. Mulťák nic, ten to má na háku, dokud neni brzda skoro na podlaze. Plyn to samý, oktávka by už letěla jak raketa a Mulťák opět bez reakce. Prostě si musim zvyknout (což zřejmě mnohem víc nervů stojí Plavčíka :D).

Tak pro kontrast i trochu z digi Nikonky, která mě provádí už skoro deset let ♥

Bára a blbnutí se světlem, páč já to neumim, tak se musim učit.

Hory ♥

Kontrola varu.
Cvak na etiketu.
A další pivní blbinky.

Samozřejmě nesmim zapomenout na Instax. Obecně ho mám spíš jako takovej ten rodinnej foták na momentky, ale ráda si i hraju. I když už jsem spotřebovala celkem dost kazet, stejně dělám (a opakuju) zbytečné chyby. Pomůže jen praxe. Sem tam, když ještě fungoval Analogue, půjčila jsem si na hraní i nějaký „mini“.

A to je tak nějak všechno, aspoň na nějakej ten tejden. Přeju vám pohodovou karanténu, pevné zdraví, silnou imunitu a dostatečné finanční rezervy.

Do odvolání vlády.

Pac & Pěstí Metteorwa

Mohlo by se vám také líbit...

Your email will not be published. Name and Email fields are required

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..